Totalitarismus a ideologie inklinující k totalitárnímu režimu
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Totalitarismus a ideologie inklinující k totalitárnímu režimu
-
formy vlády podle původu moci
-
definice a prvky totalitarismu
-
použití pojmu
-
ideologie
-
fašismus
-
nacismus
-
komunismus
-
čučche
-
-
příklady totalitních států
Formy vlády podle původu moci
DEMOKRATICKÉ AUTOKRATICKÉ-
přímá demokracie
-
zastupitelská demokracie
-
absolutismus
-
diktatura
-
despocie
-
totalitarismus
Demokracie – forma vlády, ve které se občané přímo nebo nepřímo podílejí na řízení státu
Přímá demokracie – občané přímo rozhodují o veřejných věcech a jednotlivých otázkách formou referend a plebiscitů; v antické Řecku; v současné době žádný takový stát neexistuje, objevují se jen její prvky, např ve Švýcarsku – polopřímá demokracie
Zastupitelská demokracie – občané si volí své zástupce, kteří za ně rozhodují o jednotlivých otázkách – většina demokratických států včetně ČR
Autokracie – forma vlády, kde držitelem moci je jednotlivec nebo malá skupina lidí
Absolutismus – forma vlády, kde držitelem moci je panovník, který není nijak omezen jinými vládnoucími složkami a své postavení zakládá na základě šlechtického titulu
Despocie – krajní forma absolutismu, kde jsou poddaní chápáni jako majetek nemají žádná práva a svobodu, panovník vládne zcela na základě své libovůle
Diktatura – forma vlády, jejímž čele stojí diktátor nebo politická skupina, které mají v rukou veškerou politickou moc, ale na rozdíl od totalitarismu nezasahují do všech oblastí života ve státě
Definice a prvky totalitarismu
Totalitarismus je princip politické moci vynucující si všemi prostředky neomezené disponování jí podřízenými osobami (i jejich vědomím a svědomím).
politickou a ekonomickou diktaturou ve všech sférách společenského života, centrální řízení ekonomiky,
potlačováním jakýchkoliv tendencí k demokracii
používáním teroru vůči skupinám i jedincům, kteří se nechtějí podřídit nebo jsou považováni za potenciálního protivníka
ideologizací společenských norem, státem vynucovaná ideologie,
politizací soukromé sféry
jediná strana ovládající státní aparát,
policejní kontrola a sledování občanů včetně používání mimosoudní represe a zastrašování,
uzavření hranic,
manipulací lidí prostřednictvím propagandy
monopol na prostředky masové komunikace
Použití pojmu
(z lat. totos = celý)
pojmenování se objevilo až ve 20. století, kdy vznikaly nové ideologie a s nimi nové formy vlády, které se lišili od diktatury
představu totalitarismu jako totální politické moci formuloval v roce 1923 Giovanni Amendola, který popsal italský fašismus jako systém fundamentálně odlišný od prosté diktatury
se slovy totální a totalitní výrazně pracoval italský fašismus, avšak v pozitivním významu; pojem totalitario používal například teoretik fašismu Giovanni Gentile
termín totalitarismus se poprvé objevil v knize rakouského spisovatele Franze Borkenaua Komunistická internacionála z roku 1938, ve které ho považuje za sjednocující prvek nacismu a komunismu
I Sung-man, později první jihokorejský prezident, ve své knize Japan inside out z roku 1941 označil jako totalitarismus označil japonskou nadvládu nad jinými asijskými státy
dalším, kdo používal pojem totalitarismus, byl v roce 1945 britský historik Edward Hallett Carr. Vzhledem k tomu, že byl velmi prosovětský označil za nejúspěšnější totalitarismus marxismus-leninismus, opíral to o podíl vítězství SSSR ve 2. světové válce a růst sovětského průmysl
naopak kritiku totalitarismu přinesl britsko-rakouský filozof Karl Raimund Popper, ve svém díle (např. Otevřená společnost a její nepřátelé (1945); Bída historicizmu (1957)) ho staví do kontrastu s otevřenou společností, která podle něj směřuje k lidskosti, rovnosti a svobodě
Hannah Arendt ve své knize Původ totalitarismu totalitarismus definovala ukázala na společné prvky jednotlivých totalitních režimů
Názory na charakteristiku totalitarismu jsou ovšem rozdílné – Největší rozdíly názorů existují v otázce, zda je přítomnost teroru v totalitních režimech nutná:
Raymond Aron – je důležitým prvkem
Hannah Arendt – je podstatou
Giovanni Sartori a José Linz – není nezbytnou součástí, ale může se zde objevit