Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Německá klasická filozofie

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (38 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

N Ě M E C K Á K L A S I C K Á F I L O Z O F I E 2. pol. 18. – 1. pol. 19. st. Přestože Německá klasická filozofie působí ve stejné době jako osvícenství, liší se tím, že se méně nebo vůbec věnuje společenským otázkám v politice a zabývá se teoretickými filozofickými problémy. Osvícenství usilovalo o změny a revoluci, NKF nesměřuje k revolucím. NKF podpořila rozvoj věd. K čelním představitelům patří Imanuel Kant, Wilhelm Fridrich Hegel, Ludwig Feuerbach, Johann Fichte, Johann Gottfried Herder, Joseph Schelling. I M A N U E L K A N T „Spal jsem a snil, že život je krása. Probudil jsem se a zjistil, že je to povinnost.“ Byl nejvýznamnější osobností NKF pro velmi široký obor zájmů- zabýval se všemi 3 obory filozofie (ontologií, gnozeologií i etikou) a přírodními vědami. Působil jako univerzitní profesor ve městě Königsberg (Kaliningrad, Královec, ve V Prusku). Za celý svůj život neopustil město a to i přesto, že ho všude zvali, dostával různé ceny, ale on odmítal pro ně jezdit, nechával si je posílat domů. Měl svůj denní režim, celý život ho dodržoval. Kantovo působení je rozdělováno do 2 období: předkritické: věnuje se přírodním vědám, hlavně astronomii. Vytvořil teorii vzniku planet rotací mlhovin. Nazývá seKant-Laplaceova teorie vzniku planet. kritické: věnuje se filozofii a píše svá základní díla Kritika čistého rozumu Kritika praktického rozumu Kritika rozmyslu (soudnosti) Věnuje se zde především gnozeologii a etice. gnoseologie Kant přichází s originálními pohledy na realitu, s originálními otázkami a specifickými termíny. Kant uvažuje, zda lidský způsob vnímání reality odpovídá realitě- člověk má tzv.apriorní nazírací formy prostoru a času (a priori = předem dané). Kant tvrdí, že 4. rozměrem prostoru je čas (časoprostor). Člověk chápe prostor trojrozměrný (s výškou, šířkou a hloubkou- délkou) a neví, jestli takový skutečně je. I čas je podle Kanta apriorní nazírací forma. Člověk vnímá čas jednorozměrný jako pohyb od minulosti do budoucnosti. Otázka zní, je-li tomu skutečně tak. Kant vnáší pochybnosti do oblasti vědy, na které dodnes věda nedokáže odpovědět. Používá pro existenci věcí termín„věci pro nás“ a„věci o sobě“ („věci pro sebe“). Znamená to, že existuje dvojí existence věcí. Věci pro nás = věci tak, jak jsme schopni je vnímat smysly, rozumem i zkušeností. Věci o sobě = je určitá existence věcí, která nám uniká, kterou nejsme schopni vnímat (např. mikrostruktura). Kant znovu nastolil problém existence protikladů, formuloval tzv.antinomie. Jde o to, že díky nim existuje dvojí pojetí existence, obojí stejně pravděpodobné, ale navzájem se vylučující, nemohou platit současně. Teze = existence je konečnádění je nutné (zákonité) Antiteze = existence je nekonečná dění je náhoda Tohle všechno vedlo Kanta k úplně skepsi v oblasti poznání, ke konci života dospěl k agnosticismu- k názoru, že poznání není možné, že bytí není poznatelné. etika Kant je autorem tzv.kategorického imperativu. Je to mravní příkaz nejvyššího typu. Opakem kategorického imperativu jehypotetický imperativ. H. i. Má vždy konkrétní motiv, příčinu, důvod. Např. když zdravíme učitele proto, abychom jim podlézali. Kategorické jednání je jednání, kdy chceme pomoct, aniž bychom za to něco chtěli. Kategorický imperativ v sobě obsahuje mravní jednání správné, jen proto, že je to správné, neexistuje žádný zištný motiv. Pro jednoduchost bývá tento Kantův nejvyšší mravní případ formulován takto: „Jednej tak, jak chceš, aby ostatní jednali s tebou.“ „Jednej tak, aby tvé jednání mělo charakter obecného zákona.“ Kant je také autorem výroku: „Dvě věci mě nepřestávají naplňovat obdivem- hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně.“ W I L H E L M F R I D R I C H H E G E L „Podstatou člověka je svoboda.“ Byl to profesor univerzity v Lipsku. Jeho názory ovlivnily postoje vzdělanců v Německu, kteří se pro sympatie s ním označovali jako mladohegelovci (Karel Marx). Hegel jeobjektivní idealista, za podstatu veškerého bytí považuje absolutní ideu, která se projevuje formou společenských věd, umění, poznání, v současnosti je schopna pochopit sebe sama. Základem jeho filozofie je vysvětlení principuprotikadů- metodadialektiky. Dialektika je metoda poznání, která přistupuje k objektivní realitě z hlediska existence protikladů, vnímá její změny, souvislosti a vývoj. Hegel vyšel z Kantových antinomií a geniálním způsobem vyřešil problém, který se Kantovi zdál neřešitelný. Hegelovo řešení spočívá v tom, že na protiklady nelze pohlížet odděleně, ale že tvoří celek- existujíteze,antiteze a ty dohromady tvořísyntézu =Hegelova triáda. Bytí je nekonečné množství konečných forem. Projevuje se jako konečné, v jednotlivých skutečnostech, ale obecně vzato je nekonečné. Hegel formuloval 3 zákony vývoje, které vycházejí z protikladů a vysvětlují existenci. Zákon jednoty a boje protikladů Vysvětluje příčinu vývoje. Zákon kvalitativních a kvantitativních změn Vysvětluje průběh vývoje. Jakmile se změní jeden protiklad, 2. se změní taky- musí se přizpůsobit (Darwinova teorie- vlivem prostředí se mění dědičné znaky). Zákon negace negace Syntéza je negací antiteze. A protože antiteze je negací teze, je tedy syntéza negací negace. Vysvětluje průběh vývoje- vývoj nemá vzestupný charakter, ale dochází ke zlomům a návratům zpět- toto se neustále opakuje (antika, renesance, Hegel, mezitím poklesy). Negace není úplné zrušení, jen zánik některých špatných jevů a změna. V díleFenomenologie duchavysvětluje vývoj přírody a společnosti a zdůrazňuje neustálou proměnu (nic nemá stálý charakter- nejtypičtější znak dialektiky) a její vývoj kupředu formou spirály. L U D V I G F E U E R B A C H „Jen pro svůj egoismus pokládá člověk svého boha za pravého a bohy druhých národů za vymyšlené.“ „Rozdíl mezi pohanským a křesťanským bohem je jen rozdíl mezi pohanským a křesťanským člověkem.“ Je tomaterialistický filozof, který se zaměřil především na kritiku víry a ve svých dílech„O původu křesťanství“ a„Podstata náboženství“ formuloval 2 kořeny náboženství: psychologický: jako podst

Témata, do kterých materiál patří