Německá klasická filozofie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
N Ě M E C K Á K L A S I C K Á F I L O Z O F I E
2. pol. 18. – 1. pol. 19. st.
Přestože Německá klasická filozofie působí ve stejné době jako osvícenství, liší se tím, že se méně nebo vůbec věnuje společenským otázkám v politice a zabývá se teoretickými filozofickými problémy. Osvícenství usilovalo o změny a revoluci, NKF nesměřuje k revolucím. NKF podpořila rozvoj věd. K čelním představitelům patří Imanuel Kant, Wilhelm Fridrich Hegel, Ludwig Feuerbach, Johann Fichte, Johann Gottfried Herder, Joseph Schelling.
I M A N U E L K A N T
„Spal jsem a snil, že život je krása. Probudil jsem se a zjistil, že je to povinnost.“
Byl nejvýznamnější osobností NKF pro velmi široký obor zájmů- zabýval se všemi 3 obory filozofie (ontologií, gnozeologií i etikou) a přírodními vědami. Působil jako univerzitní profesor ve městě Königsberg (Kaliningrad, Královec, ve V Prusku). Za celý svůj život neopustil město a to i přesto, že ho všude zvali, dostával různé ceny, ale on odmítal pro ně jezdit, nechával si je posílat domů. Měl svůj denní režim, celý život ho dodržoval.
Kantovo působení je rozdělováno do 2 období:
předkritické: věnuje se přírodním vědám, hlavně astronomii. Vytvořil teorii vzniku planet rotací mlhovin. Nazývá se Kant-Laplaceova teorie vzniku planet.
kritické: věnuje se filozofii a píše svá základní díla
Kritika čistého rozumu
Kritika praktického rozumu
Kritika rozmyslu (soudnosti)
Věnuje se zde především gnozeologii a etice.
gnoseologie
Kant přichází s originálními pohledy na realitu, s originálními otázkami a specifickými termíny. Kant uvažuje, zda lidský způsob vnímání reality odpovídá realitě- člověk má tzv. apriorní nazírací formy prostoru a času (a priori = předem dané).
Kant tvrdí, že 4. rozměrem prostoru je čas (časoprostor). Člověk chápe prostor trojrozměrný (s výškou, šířkou a hloubkou- délkou) a neví, jestli takový skutečně je.
I čas je podle Kanta apriorní nazírací forma. Člověk vnímá čas jednorozměrný jako pohyb od minulosti do budoucnosti. Otázka zní, je-li tomu skutečně tak.
Kant vnáší pochybnosti do oblasti vědy, na které dodnes věda nedokáže odpovědět. Používá pro existenci věcí termín „věci pro nás“ a „věci o sobě“ („věci pro sebe“). Znamená to, že existuje dvojí existence věcí.
Věci pro nás = věci tak, jak jsme schopni je vnímat smysly, rozumem i zkušeností.
Věci o sobě = je určitá existence věcí, která nám uniká, kterou nejsme schopni vnímat (např. mikrostruktura).
Kant znovu nastolil problém existence protikladů, formuloval tzv. antinomie. Jde o to, že díky nim existuje dvojí pojetí existence, obojí stejně pravděpodobné, ale navzájem se vylučující, nemohou platit současně.
Teze = existence je konečná dění je nutné (zákonité)
Antiteze = existence je nekonečná dění je náhoda