ZSVs_MO_SOCIOLOGIE_VII

SOCIÁLNÍ DEVIACE, SOCIÁLNÍ KONFLIKT

Deviace a sociální kontrola

Předpokladem fungování společnosti je existence společenského řádu, který je sdílen a respektován.

Lze ho ztotožňovat s jistou formou organizace moci, její dělbou a legitimizací, dále s kontrolou individuálního a kolektivního.

Řád a konformita s ním se vyskytují ve všech typech společnosti.

Hlavní přínos řádu spočívá v přinášení nástrojů umožňujících předvídat chování druhých, v přinášení pevných bodů, o nichž netřeba dlouho pochybovat a přemýšlet.

Tím se zvyšuje pravděpodobnost výskytu jednoho typu chování (událostí) a zmenšuje pravděpodobnost výskytu jiných typů; zároveň dochází k minimalizaci strachu z nevyzpytatelnosti sebe sama, druhých lidí, kontaktu s nimi a z vnějšího světa jako celku.

Kde je společnost, tam je řád, pravidla a jistá míra disciplíny, která

je po členech společnosti vyžadována.

ALE

jakákoli bezpodmínečná, slepá a nekritická poslušnost řádu je velmi problematickou ctností, zvlášť pokud by měla člověka dovádět za hranice základních lidských práv a svobod.

Už Aristoteles označoval člověka zóon politikon - od podstaty společenského a politického, který se realizuje prostřednictvím organizovaných institucí určitého druhu - obce, státu .

Normy a normality

Lat. Norma, čes. míra, měřítko, pravidlo či předpis. Jde o nástroj

- pro poměřování reality

- rozlišování mezi žádoucím a nežádoucím, dobrým a špatným…

Sociální n. představuje verbalizované pravidlo chování, které je široce sdílené a přijatelné pro naplňování společně uznávaných hodnot.

Jedná se o pravidlo, které je třeba respektovat a považovat za závazné.

Interpretovat ji můžeme také jako vzor či návod, za mantinely pro dosahování svých cílů.

Zásadní funkcí sociálních norem je zajišťovat sociální soudržnost a dosahovat konformity v dané společnosti, či sociální skupině.

Sociální normy nám svým obsahem sdělují:

- co je obvyklé, navyklé a osvědčené;

- co je přípustné;

- co je správné.

Hodnoty mohou mít abstraktní charakter, normy jsou konkrétní.

Normy mohou zanikat docela rychle (např. novelizací zákona), ale hodnoty jsou zakořeněny mnohem hlouběji. Společnost má tendenci je zohledňovat i přesto, že postupem času převážily hodnoty jiné.

Dělení norem podle charakteru sociálních vztahů:

A) Právní hmotněprávní a procesněprávní

kogentní (kategorické) a dispozitivní

přikazující, zakazující a opravňující

primární, sekundární a terciární

B) Neprávní estetické zvykové

politické jazykové a pravopisné morální technické standardy

náboženské výkonové a pracovní

Obsahy jednotlivých norem se mohou překrývat, umocňovat, vzájemně vylučovat, případně mohou být různě interpretovány: (nadspotřeba, občanské lhostejnosti k věcem veřejným).