Filozofie renesance

FILOZOFIE RENESANCE

• 15.-16. století – přechodné období od středověku k novověku

I. Podstatné rysy přechodného období v evropském myšlení

• individualismus: vysoké hodnocení svobodné osobnosti jednotlivce

• svobodné studium antiky: nebere ohled na teologické vazby a cíle

• věda buduje pouze na rozumu (ratio) (zákonitosti hledám v hlavě, hledám spojitosti) a zkušenosti (empirie) (řešení na základě zkušenosti)

• světskost: neduchovní charakter myšlení (na univerzitách se řeší obyčejné věci)

II. Vynálezy, objevy a věda

• vynález kompasu ⇒ plavba po světových mořích

• Kolumbus – Nový svět

• Vasco de Gama – Indie

• Magalhaes – obeplul Zemi

• zavedení střelného prachu, končí vládnoucí postavení rytířstva

• vynález knihtisku → duchovní rozvoj

• Mikuláš Koperník (1473-1543)

• Země je hvězdou, která krouží kolem Slunce a zároveň kolem sebe

• Johann Kepler (1571-1630)

• objev a matematická formulace zákonů pohybu planet

• vidí přírodu jako jednotnou a rozdíly v ní jen jako kvantitativní ⇒ matematický ideál poznání (matematika je způsob, jak poznat přírodu)

• Giordano Bruno (1548-1600)

• Galileo Galilei (1564-1642)

• ještě důrazněji propracoval principy čistě kvantitativní, matematické a mechanické přírody

• obecné zákony pohybu (volný pád) → vítězství přírodovědy

• do 18. století jsou všichni významní filosofové zároveň alespoň matematiky

„Velká kniha přírody leží před námi otevřena. Abychom ji mohli číst, potřebujeme matematiku, neboť je psána matematickým jazykem. Přírodní procesy jsou kvantitativní, a tudíž měřitelné, a kde lze měřit, musí věda uspořádat experiment tak, aby bylo měření možné.“ - o přírodě lze vypovídat skrze matematiku

(J. Kepler)

III. Renesance, humanismus, reformace

- vracíme se k nepředpojatému pohledu náboženstvím

1. RENESANCE

• „znovuzrození“, tj. znovuzrození lidstva prostřednictvím znovuzrození antického člověka

• renesance vzniká na přelomu 13. a 14. st. v městských střediscích severní Itálie, šíří se do Anglie, Francie, Španělska, Německa a střední Evropy a končí v době znovuupevnění feudalismu (1550-1650)

• renesance zasahuje všechny obory života: vědu, lékařství, techniku, práva, obchod, výtvarné umění, filozofii, literaturu.

• celé období renesance je ve znamení souběžného působení dvou pokrokových duchovních hnutí, jež vznikla již ve 13. století:

• humanismus – výrazně světský charakter

• reformace – výrazně náboženský charakter

a) humanismus

• humanus = lidský

• nový ideál vzdělance → veškeré vzdělání směřuje k poznání člověka, je omezen převážně na školy a univerzity (nový pohled na člověka, zkoumání člověka bez teologických hledisek)

• Petrarca (1304-1374) a Boccaccio (1313-1375) začínají shromažďovat vykládat klasickou literaturu (vznik románu, pravý význam román = dílo psané původním národním jazykem, ne latinou)

• snaha přivést antické systémy bez výkladů ovlivněných scholastikou (Platon), Aristoteles byl ve scholastice živý, ale jeho učení se přestalo slučovat s křesťanským charakterem (15. st. Aristoteles přestává hrát roli opory křesťanské víry)