ZSVs_MO_SOCIOLOGIE_VII

Základními vlastnostmi norem jsou pluralita, dynamičnost a relativnost, tj. časová, místní a interskupinová proměnlivost.

(normální pro děti a pro dospělé, pro nepraktikující křesťany a pro ortodoxní muslimy…)

Sociální kontrola

usiluje o zachování sociálního řádu, regulaci konfliktů, posilování sociálních vazeb a zajišťování stability ve společnosti.

V úzkém slova smyslu se už jedná o soubor pozitivních a negativních sankcí, které společnost využívá k tomu, aby přiměla své členy jednat konformně.

Základní funkce sociální kontroly:

- odstrašující,

- preventivní,

- resocializační,

- represivní,

- stabilizační.

Mechanismy sociální kontroly:

- formální (institucionální) a neformální,

- vnější a vnitřní

Formální mechanismy Neformální mechanismy

státní a obecní policie rodina

státní zastupitelství přátelé

soudnictví sousedé

vězeňství masová média a reklama

profesní komory veřejné mínění

státní správa a územní samospráva

zájmová samospráva

Vnější mechanismy Vnitřní mechanismy

policie seberegulace

soudnictví svědomí

vězeňství zvnitřňování a osvojování

násilí a hrozba násilím si hodnot a norem (interiorizace)

masová média a reklama náboženská víra

Zachovávání sociálního řádu je podporováno systémem sociálních sankcí (z lat. sanctio, čes. potvrzení, schválení).

Náš život se totiž díky „rovnici“ norma  deviace  sankce stává mnohem předvídatelnější a přehlednější.

Sankce: negativní - odplaty a tresty

pozitivní - odměny, benefity, pochvaly a projevy úcty…,

Oba typy mohou být různou mírou formalizované.

Podle nasměrování sankce můžeme hovořit o její:

- preventivní funkci (předcházení negativním a podpora žádoucích);

- represivní funkci (potrestání a potlačení nežádoucích projevů).

Přiměřenost sankce = vybalancování dotčených zájmů společnosti a zájmů subjektů konfliktu.

Účinnost sankce = trestání banálních činů vězením – VŠ zločinu.

Systematičnost a rychlost uplatňování sankcí = rychlé a spravedlivé sankce demonstrují přítomnost formální sociální kontroly, zájem elit o kvalitu života tzv. obyčejných občanů a jejich pocity bezpečí. Mohou podpořit i zásahy neformál. kontroly.

Klíčovou otázkou zůstává optimální nastavení intenzity sociální kontroly a efektivní skloubení všech jejích mechanismů.

Soubor koordinovaných opatření, jejichž smyslem je předcházet vzniku a další eskalaci nežádoucích sociálních jevů, se nazývá sociální prevence (lat. praeventus, čes. zákrok předem).

Rozlišujeme tři typy prevence:

1/ primární - zaměření na celou populaci; podstatou je informování, cílem je vytváření optimálních podmínek pro život a vývoj jedince a společnosti;

2/ sekundární - zaměření na specifickou cílovou skupinu (např. učňovskou mládež...); cílem je identifikovat rozvíjející se negativní jev v počátečním stadiu, zabránit jeho plnému propuknutí a šíření mezi další skupiny obyvatelstva;