Wolfgang Kohler

Wolfgang Kohler

Wolfgang Kohler byl jedním ze zakladatelů Gestalt psychologie spolu s Maxem Wertheimer a Kurt Koffkou. Je také známý pro jeho popisu vhledu učení, které se testovalo na zvířatech, zejména na šimpanzích. Kohler se narodil 21.ledna 1887 v Revel, Estonsko. Jeho rodina se přestěhovala do Německa a usadil se v Wolfenbuttell, když mu bylo šest let .V letech 1905 a 1907, navštěvoval univerzity v Tübingenu, Bonnu a Berlíně. V roce 1909, Kohler získal titul Ph.D .V průběhu téhož roku začal pracovat v Psychologickém ústav ve Frankfort Mohanem, kde se setkal s Wertheimer a Koffkou .Kohler byl předmět v Wertheimer experimentu spolu s Koffka. Byl jmenován ředitelem Výzkumné stanice Anthropoid v Tenerife na Kanárských ostrovech. Zbýva na ostrově během první světové války, Kohler začal studovat řešení problémů a obecnou inteligenci skupiny afrických šimpanzů. V roce 1917, publikoval mentalita lidoopů , která shrnula výsledky jeho studií . Po svém návratu do Německa, Kohler na pozici ředitele Psychologického ústavu na univerzitě v Berlíně .Během 1925-1926, působil jako hostující profesor na Clark Universitě ve Spojených státech. V roce 1934-1935, Kohler byl pozván, aby přednášel na Harvardu. Emigroval do Spojených států v roce 1935, kvůli nacistickému zasahování do pracích . V letech 1935 až 1955 působil jako profesor psychologie na Swarthmore College .Kohler byl jmenován prezidentem Americké psychologické asociace v roce 1959 .V roce 1958, se stal profesorem a výzkumným pracovníkem na Dartmouth University až do své smrti 11. června 1967, v Enfield.

Během období, Edward Thorndike měl převažující názor na učení zvířat. Došel k závěru, přes jeho studia u opic, psů a koček, zejména, že učení je pokus-chyba proces, který je závislý na odměnách a trestech. Kohler zpochybnil Thorndikeuv závěr, že jeho zvířata naučil mechanicky přes výběr působení odměn a trestů .Kohler se pokusil dokázat, že zvířata dospěli k řešení prostřednictvím vhledu, spíše než pokusu a omylu.experimenty Köhlera tvořilo umístění šimpanzů v uzavřeném prostoru, a jejich obchodní úpravu za odměnu, která byla mimo dosah, jako jsou banány. Kohler používá čtyři šimpanze v jeho experimentech, Chiču, Grandea, Konsula, a Sultana. V jednom experimentu, Kohler umístil banány mimo Sultanovou klec a dvě bambusové tyče umístil uvnitř klece. Ani jedna hůl nebyla dostatečně dlouhá, aby banány dostala blíž ke kleci nebo do klece , takže jediný způsob, jak dosáhnout banánů bylo dát hole dohromady. Kohler prokázal, že Sultanovo řešení bylo, že prst zastrčil do konce jedné z tyčinek .To však nepomůže Sultanovy problém vyřešit. Po nějakém uvažování, sultán dal dvě tyče dohromady a vytvořili hůl dostatečně dlouhou, aby dostala banány blíž .Další studie zahrnovalo banány zavěšené ze stropu. Šimpanzi se nejprve snažili srazit je dolů pomocí holí. Pak se šimpanzi naučili poskládat krabice do vrcholu a jiný pak vyšplhat až na banány .Kohler popsal tři vlastnosti vhledu učení. Za prvé, pohled-learning je založen na zvířeti vnímat řešení problému. Za druhé, pohled vychýlení není závislí na odměně. Za třetí, jednou byl problém vyřešen, je jednodušší řešit podobný problém .Kohler testoval teorie Gestalt v souvislosti s transpozicí podnětů ze strany odborné přípravy kuřete rozlišovat mezi dvěma odstíny šedé. Kuře bylo odměněno za klování na tmavší šedou kartu, ale nebylo odměněno za klování na světlejší šedou kartu. Po mnoha pokusech, kuře ťukalo pouze na tmavší šedou kartu. Když bylo kuře vystaveno tmavě šedé a černé kartě, kuře ťukalo na černou kartu.Tento experiment vyvrací Throndike teorii, že zvířata se naučí reagovat na konkrétní podnět se specifickou reakci .