Vědomí a jeho funkce
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
V Ě D O M Í A J E H O F U N K C E
Vědomí označuje široké spektrum jevů, které se projevuje v chování a vnitřních pocitech každého člověka. Je tvořeno funkcí šedé kůry mozkové jako hlavní centra 2. signální soustavy. Ale psychologie o něm mnoho neví. Patří sem myšlení a řeč, sebeuvědomění, vůle a ctižádost, emoce a pudy. Lidské vědomí se zdá nejsložitější projev života na Zemi. Biologové uvažují o vědomí i u jiných živočichů, ale u žádného nedosahuje takové kvality jako u člověka.
Myšlení = schopnost odhalovat podstatné a vedlejší souvislosti a vztahy věcí a jevů. Myšlení probíhá v pojmech, soudech, úsudcích a představách. Pojmy, soudy a úsudky zkoumá logika – věda o správném myšlení. Myšlení probíhá i v obrazech (představách). Myšlení je odvozené ze smyslového vnímání a spojené s pamětí. Nejkrásnějším projevem je snění, fantazie, představivost.
Konkretizace – zužujeme-li obsah pojmu, zvětšuje se jeho rozsah.
Abstraktizace = zobecnění – opačný postup
Spojením pojmů vzniká výpověď v logice označována jako soud. Může být pravdivý nebo lživý. Z několika soudů lze odvodit úsudek. K základním myšlenkovým operacím kromě konkretizace a abstraktizace patří analýza (rozbor), syntéza (shrnutí), redukce (zužování), analogie (odvozování na základě podobnosti). Myšlení je úzce spojeno s řečí.
Řeč – nelze odpovědět co bylo dřív, jestli řeč nebo myšlení. Myšlení neprobíhá jen v pojmech, na řeči není závislé. Schopnost převádět naše myšlenkové pochody do jazyka a sdělovat ji jiným je opět nejdokonaleji vyvinutá u člověka. Urychlila jeho vývoj, protože může čerpat nejen z vlastních poznatků, ale i z poznatků jiných a v čase.
Sebeuvědomění – vědomí sebe sama. Projevuje se dvěma způsoby:
vědomí individuality – já jsem já a jsem jiná než ostatní. Patřím do objektivní reality. Já působím na okolí a to působí na mě.
Vědomí smrti – tento pocit se dostavuje s věkem.
Člověk je společenský tvor a mimo společnost nemůže existovat. Vědomí se u šlověka mimo společnost neutvoří. Dochází k destrukci vědomí.
Vůle a ctižádost – vůle představuje vnitřní energii u každého člověka specifickou, která významně ovlivňuje jeho život. Specifičnost vůle je dána silou. Vůle se dá posilovat i oslabovat.
Emoce – dělí se na city mravní a estetické. Obojí mají v našem vědomí převážně motivační charakter (v případě citů estetických).
emoce mravní (etické) – od pravěku se lidská společnost sžívá na základě přijetí určitých pravidel soužití. V první řadě jsou přijata pravidla morálky, potom tresty za jejich porušování (právo). Morálka má zvykový charakter a je zafixována do zákonů v náboženství a později v právních normách. Hlavními mravními kategoriemi je dobro a zlo. Symbolem dobra je Bůh, zla Satan. V každém člověku se v průběhu života emoce mravní vytvářejí a máme i určitý regulátor mravního jednání – svědomí.
Emoce estetické – jsou typicky lidské. Estetické cítění je výrazně subjektivní.