Filozofie 20. století + Etika

FILOZOFICKÉ A SOCIÁLNÍ TEORIE 20. STOLETÍ

• Filozofie 20. století je velmi pestrá, hodně proudů a směrů (postmodernismus, křesťanská filozofie, existencialismus atd.)

• tyto proudy nejdou proti sobě (strukturalismus, fenomenologie …)

• zabývá se otázkami člověka, jeho problémů a postavení ve společnosti (např. marxismus), otázkou smyslu života a života po smrti

Postmodernismus

• vzniká v 70. letech 20. století v USA

• vznik způsoben několika okolnostmi – problém světové ropné krize, závislost na ropě, utlumení snah o levicovost, vrací se konzervativci

• zasahuje jak do umění, tak i do literatury – knihy určeny všem (např. Umberto Eco – Jméno růže, Milan Kundera a další)

• hlavním představitelem je Jean Francois Lyotard

  • tvrdí, že člověk se dostává do závislosti na vědě, věda mu má usnadnit život, má mu pomoci

  • tím, že se věda tak rychle rozvíjí, člověk nestíhá vnímat její vývoj, ztrácí schopnost jít stále s ní

  • čím víc jsme závislí na vědě, tím víc se vzdalujeme přirozenému světu, přirozený svět je také vědou zasažen (v negativním slova smyslu – zhoršování životního prostředí)

  • objevují se 2 směry: - jedni lidé budou chtít s vědou bojovat

- druzí se budou snažit zachránit zbytek světa (ekologické aktivity)

Křesťanská filozofie

• uznává vědu, ale ve spojitosti s Bohem, reaguje na současné otázky, události a problémy

• dlouhou dobu bojovala s tím, ke komu se přiklonit, nakonec se rozhodla pro Tomáše Akvinského (představitel středověké scholastiky) a jeho směr tzv. tomismus

• ve 20. století navazuje na tomismus novotomismus

• základem jsou Encyklika papeže Lva XIII. Alterni patris, která vznikla 1879

• vyzývá, aby teologové více spolupracovali s filozofií; chce harmonii vědy a víry

Pragmatismus

• zakladatelem je William James (z USA)

• filosofický směr, který staví do popředí lidské jednání, praxi

• podstatou je využívání poznatků, které se osvědčili, pro vlastní užitek a úspěch

• člověk je chápán jako aktivní myslící bytost, jejíž jednání vychází z uspokojování potřeb

• pravda je vždy subjektivní, nemůže být objektivní, neměla by být cílem našeho chování, ale prostředkem

• pozdější neopragmatismus: není důležité mít všechny znalosti (všechno vědět), ale umět používat metody pomocí kterých se něco můžeme dozvědět

• pragmatismus rozvíjel např. i Karel Čapek

Fenomenologie

• od slova fainomenon = jev

• věda o podstatách a fenoménech

• zakladatel Edmund Husserl (1859-1938) - sešel se s ním T. G. Masaryk i Jan Patočka

• člověk celý život podléhá smyslovým klamům a vlivům, je v zajetí vnějšího poznávání (např. u dětí, když vidí krávu, hned si ji spojí s fialovobílou Milkou, ne s reálnou barvou dobytka)

• všechno z vnějšího světa bychom měli „uzávorkovat“, tedy vytěsnit a dostat se k samotné podstatě věcí – ty tvoří přirozený svět, tím bychom se měli zabývat a poznávat

• čisté vědomí → nazírání podstaty → poznání přirozeného světa