Zdroje evropského myšlení a filozofie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
8. Zdroje evropského myšlení a filozofie
Vymezení pojmu filozofie, zdroje filozofie, filozofické disciplíny
Filozofie:
= soustava uvažování, hledající odpovědi na nejzákladnější otázky týkající se problémů světa, poznání, člověka a společnosti
Původ slova je odvozeno od kombinace řeckých slov filia – láska a sofia – moudrost láska k moudrosti
Zdroje filozofie:
Kladení si otázek:
Filosofe je považována za matku všech ostatních věd, neboť za počátek jejího vzniku uvádíme dobu, kdy si člověk poprvé začal klást otázky, na něž chtěl znát odpověď.
Od této doby se odpoutává z přímé závislosti na přírodě a začíná se vyvíjet zázračným tempem oproti jiným živočichům.
Filosofie je od počátku až doposud vědou nezodpovězených otázek.
Mezní situace:
Především však, když se ocitneme v nějaké mezní situaci (rodinná tragédie, těžký úraz, nevyléčitelná nemoc, blížící se smrt atd.).
Ocitáme se v údivu, úžasu nebo zděšení.
V mezních situacích začínáme o všem pochybovat.
Filozofické disciplíny:
Ontologie:
hlavní filozofická disciplína
ústředním tématem je problematika bytí – všechno, co jest
Gnozeologie:
zabývá se zkoumáním povahy lidského poznání
snaží se určit, za jakých podmínek je poznání možné, do jaké míry jsou věci poznatelné, jaký je vztah poznání ke skutečnosti
Filozofická antropologie:
zabývá se člověkem celkově
snaží se postihnout jeho základní charakteristiku a vymezit jeho postavení ve světě
Dějiny filozofie:
seznamují nás s vývojem filozofických názorů a směrů od samých počátků až do současnosti
jsou vyjádřením vývoje lidského myšlení a zároveň inspirací i po staletích
Etika:
= teorie morálky
shrnuje filozofické názory na mravnost, na původ a podstatu morálního vědomí a jednání
poměřuje lidské jednání z hlediska dobra a zla
Estetika:
= nauka o krásnu
zabývá se krásnem, jeho působením na člověka, lidským vnímáním pocitů a dojmů z uměleckých i přírodních výtvorů
Filozofická teologie:
= filozofická nauka o Bohu
Filozofická logika:
= nauka o správném myšlení
má těsné vztahy k přírodní vědě a zejména k matematice
vyjadřuje se spíše slovy než čísly či symboly
vystavena všem dvojznačnostem a nuancím vlastnímu jazyku
Politická filozofie:
zaměřuje se na společnost, na to, jak by měla být řízena, jaká práva a odpovědnosti by měli mít její občané
Antika – Sokrates, Platón, Aristoteles
Sokrates:
5. - 4. století př. n. l.
řecký filozof – první z trojice nejslavnějších filozofů
vzor helénských ctností
jeho otec – sochař
jeho matka – porodní bába
Sokrates se vyučil stejnému řemeslu jako jeho otec
Několikrát projevil značnou statečnost – zachránil život raněnému a schopnost snášet námahu
Procházel se po athénských ulicích a náměstích, obklopoval ho pestrý průvod žáků
Vyučování tvořilo pouze zvláštní druh rozhovoru – systematicky vedený dialog a poučení
Neobracel se jen na své žáky, oslovoval i nahodilé kolemjdoucí a příslušníky všech vrstev
Cíl dialogu – přivést člověka k sebezkoumání a k ponoření do sebe
Byl přesvědčen, že prvním úkolem filozofie je porozumění tomu, co a jací jsme
Dialektická metoda uplatnění induktivní metody, v závěru vyvozena obecně platná pravda
Jeho filozofie se obrací výhradně k člověku
Odsouzen za to, že:
nevěří ve státní bohy
zavádí jiné bohy
kazí mládež
Nezanechal žádné dílo, o něm i o jeho filosofii se dozvídáme z děl jeho žáků a současníků
Platón:
427 - 347 př. n. l
Pravděpodobně určen pro život v politice
Sokratovým žákem a obrátil se k filozofii
Pobyl v jižní Itálii a na Sicílii, kde navázal úzké vztahy s pythagorejskou školou a získal podněty pro své pozdější myšlení
387 př. n. l. – otevřel na své zahradě v Athénách školu, která dostala název Akademie a jejíž program zahrnoval matematiku, přírodovědu a dialektiku
Aristoteles:
384 - 322 př. n. l.
Platónův žák – navštěvoval Akademii
Učitelem Alexandra Makedonského
Vlastní škola Lykeion – vyučoval při procházkách (škola peripatetická)
Odsouzen za bezbožnost - utekl
Nesouhlasí s idejemi – jsou mimo svět, jsou před konkrétními věcmi
Pojmy vznikají až po věcech – pozorujeme 100 různých koní – co mají společného je pojmem „kůň“
Forma – souhrn typických vlastností věcí
Svět kolem je reálný, poznatelný smysly
Středověké evropské myšlení – patristika a scholastika
Středověká filozofie – 250 – 1500 n. l.
= pokus o splynutí křesťanských nauk s řeckým a židovským myšlením
Patristika – 1. – 8. století (lat. patres – církevní otcové)
hlavní témata:
pochopení Krista, je zároveň Bůh i člověk, Bůh jako jednota tří osob – Otec, Syn a Duch nauka o trojici
otázky lidské svobody a Boží milosti
praktický problematika struktury církve, bohoslužby
platonismus považován za slučitelný s křesťanstvím
dán základ církevní tradice
Sv. Augustin – Aurelius Augustinus – 354 – 430
= nejvýznamnější osobnost celé patristiky – hlavní díla: O svobodné vůli, Vyznání, O boží obci
základní téma jeho myšlení – Bůh a člověk
člověk je pro něj velké tajemství, popisuje člověka jako jednotu duše a těla
člověk – bytost rozumová, musí mít svobodnou vůli, musí být schopen volit mezi dobrem a zlem
Bůh není původcem zla, nestvořil zlo, zlo je pouze nedostatkem dobra
Bůh vše stvořil z ničeho, stejně tak čas
teorie poznání – věř, abys rozuměl; poznání Boha a láska k němu je jediným cílem, který je hoden úsilí ducha, snahy, které míří jen k vědění kvůli vědění nebo kvůli vnějším cílům, jsou mrtvým věděním a nepotřebnou zvědavostí
Scholastika – 9. – 15. století (raná, vrcholná, pozdní)
= filozofie, která se zpočátku rozvíjela v klášterních a biskupských školách, později na univerzitách
prostřednictvím arabské a židovské filozofie oživení Aristotelova díly, nový aristotelismus
doba vzmachu lidského rozumu a myšlení, emancipace rozumu
důkazy boží existence – nelze myslet nic většího než je Bůh
spor o univerzálie (raná scholastika) – existence obecných pojmů
reálně – samostatně, jako ideje nebo jen v rozumu jako abstrakce – jen jménaFrantišek z Assisi – 1182 – 1226
zakladatel františkánského řádu, snažil se vrátit k původním hodnotám křesťanství – chudobě, lásce k člověku a přírodě, tak zachránit rozkládající se svět
Tomáš Akvinský – 1225 – 1274 – vrcholná scholastika
= představitel dominikánského řádu, stoupenec aristotelské filozofie, hlavní díla: Suma proti pohanům, Suma teologická
rozum a víra nejsou v rozporu, jsou to dvě rozdílné metody přístupu k pravdě; skutečnost můžeme poznat, nad říší poznání říše nadpřirozené pravdy, kterou můžeme přijmout jen na základě víry
boží existenci lze dokázat rozumem:
z pohybu (veškerá změna) usuzujeme, že musí být první impuls – hybatel
vše má příčinu, musí být první příčina
věci mohou a nemusí být, že jsou, působí nějaká nutnost
skutečnost má stupně dokonalosti, musí být nějaká nejvyšší dokonalost
vše je smysluplně uspořádáno, směřuje k cíli, musí tu být nějaká inteligence, která vše řídí