ZSV_MO_MOTIVAČNÍ PROCESY_POTŘEBY DLE A. MASLOWA

MOTIVACE

Ke struktuře osobnosti patří i funkční prvky, které určují směr a intenzitu jejího chování a které jsou nazývány motivy.

Jsou to psychologické příčiny či důvody lidského chování.

Existují různé významy pojmu motiv:

- v užším smyslu vyjadřují vědomé záměry či vědomé cíle jednání,

- v širším smyslu vyjadřují cíle chování vůbec, tj. i nevědomé účely

chování.

Všechna jednání a činnosti člověka jsou motivované. Motivaci tak můžeme nazvat hybnou silou jednání či konání.

Motivy vysvětlují, proč má chování člověka určitý směr a probíhá s určitou silou.

Tímto vnitřním „proč“ je vždy dosažení nějakého druhu uspokojení.

Chování vyplývá obvykle z interakce určitých objektů a určitých vnitřních stavů, např. jídlo jako objekt se stává žádoucí jen tehdy, když má individuum hlad nebo apetit.

V některých případech má člověk hlad a vydává se vyhledat jídlo, kterým by ho uspokojil. Jindy vnímání nějaké lahůdky vyvolává apetit a snahu dosáhnout jí a zkonzumovat.

Vnitřní motivující pohnutka se stává motivem až tehdy, když se zpředmětňuje, tj. nachází objekt, jehož dosažením dospívá k uspokojení.

Motiv vyjadřuje vždy stav vnitřní pohnutky, nikoli vnější objekt.

Př: objektem přítulného chování dítěte může být matka, ale dítě tím může uspokojovat různé potřeby (kontaktu, bezpečí, něžnosti…).

Odlišujeme formy a druhy motivů:

formy jsou vyjadřovány termíny jako potřeby, zájmy, ideály;

druhy motivů poukazují na jejich konkrétní obsah, tj. na konkrétní uspokojení, jehož má být dosaženo (bezpečí, jistota), nebo, což není zcela přesné, na výchozí motivační stav (hlad).

Za základní formu motivů jsou pokládány potřeby, ostatní formy motivů se z potřeb vyvíjejí.

Potřebou v psychologii rozumíme stav puzení k aktivitě (vyvolaný pocite nedostatku), která je zkušeností konkretizována, tj. zaměřena na dosahování určitého cíle. V pojmu potřeby jsou obě stránky, pudivá (dynamická) a direktivní (naučená konkretizace, zaměření na cíl).

A. H. Maslow razil pojem metapotřeby a teorii „metamotivace“.

Potřeby dělíme na:

a) biologické (primární, vrozené) - např. potřeba dýchání, potravy…;

b) sociální (získané) - a to kulturní (vzdělání, kulturní život…),

a psychické potřeby (radost, štěstí, láska aj.).

Dalšími formami motivu jsou:

- zájem: získaný motiv - kladný vztah k předmětům a činnostem, které

ho upoutávají po stránce poznávací či citové.

Vyhraněný zájem označujeme pojmem záliba;

- hodnota: Vlastnost, kterou jedinec přisuzuje objektu v souvislosti

s uspokojováním svých potřeb.

Hodnoty se vytvářejí a postupně diferencují v procesu socializace;

- cíl: uvědomělý směr aktivity, když chceme něčeho dosáhnout…;

V případě neuspokojení potřeb nebo vytyčených cílů hovoříme o frustraci nebo deprivaci.