ZSVs_MO_PRÁVO II

Demokratický charakter ČR je mimo jiné opřen o volnou soutěž politických stran (Pos)

Pos je politická organizace, která

• nominuje kandidáty do veřejných úřadů pod svým jménem,

• prosazuje určitou ideologii,

• nebo je vytvořená za účelem řešení nějakého problému.

Charakteristika Pos:

• snahou o získání politické moci ve volbách,

• dobrovolnou, otevřenou a trvalou organizací,

• společnými zájmy jejích členů (alespoň jedním zájmem).

Vznik a zánik Pos

V ČR je ke vzniku Pos třeba tříčlenného přípravného výboru, petice s alespoň 1 000 podpisy, stanovy a registrace u Ministerstva vnitra. Proti neregistraci se lze bránit ve správním soudnictví (NSS).

Všechny registrované pol. strany/hnutí jsou vedeny v „Rejstříku stran a hnutí“, který má charakter veřejného seznamu.

Okamžikem zániku je den, kdy ministerstvo provede výmaz z rejstříku stran a hnutí. K tomu dojde poté, co byla strana zrušena. Důvody pro zrušení strany jsou následující:

- vlastním rozhodnutím, a to dobrovolným rozpuštěním, sloučením s jinou stranou a hnutím nebo přeměnou na občanské sdružení

- pokud do 1. dubna nepředloží Poslanecké sněmovně výroční finanční zprávu

- nebo rozhodnutím soudu o zrušení strany

Mírnějším prostředkem strany může být pozastavení činnosti. To provede NSS na návrh vlády, případně prezidenta republiky.

Těchto prostředků nelze užívat od vyhlášení voleb do desátého dne po jejich ukončení.

Právní systémy

většiny zemí světa jsou dnes založeny na jednom ze tří hlavních typů právní kultury (nebo na jejich kombinaci). Jsou to:

a) kontinentální evropské právo (angl. civil law)

b) angloamerické právo (angl. common law)

c) náboženské právo (šaría)

Právní kultura tvoří součást obecné lidské kultury. Podle míry její vyspělosti lze poměřovat i vyspělost celku civilizace. Posuzujeme:

• úroveň tvorby práva,

• úroveň interpretace a aplikace práva

Právní řády jednotlivých zemí jsou však různé, protože vyplývají z jejich konkrétních historických specifik.

Dvě nejrozšířenější právní tradice (a + b) pocházející ze Západní Evropy se v mnohém liší, ale mají významné společné rysy.

- právní instituce, legislativa a soudnictví, jsou zřetelně odděleny

- právní instituce jsou v nich určující pro politiku a vládnutí.

- právo je v nich chápáno jako organický celek, který se řídí svou vlastní inherentní logikou,

- právem se zabývají profesionálové, právníci (včetně soudců).

Odlišnosti:

a) různý přístup k pramenům práva,

- důraz na zákony a zákoníky na kontinentě

- kazuistika a precedenty v právu anglosaském

b) personalizace soudnictví

- v anglosaském podíl laiků na rozhodování (porota, laický soudce),

- v kontinentálním úředník, kariérní soudce.

c) uspořádání práva do odvětví a značné rozdíly v terminologii

O náboženském právu lze říci, že ačkoli (s významnou výjimkou šaríi) již dnes nehraje větší roli, dotýká se nás vliv, který mělo na formování moderních právních systémů, na pojetí hříchu, viny, trestu, vykoupení.