Pracovní právo na test

!Zákon o státních zaměstnancích pojem „místo výkonu práce nepoužívá“. Ve svých základních ustanoveních však vymezuje (§ 4 odst. 3) jeho ekvivalent, a to „služební působištěstátního zaměstnance“, který definuje jako „obec, ve které má sídlo služební úřad nebo jeho organizační útvar“. Současně pak zákon o státní službě vyžaduje jako povinnou náležitost (§30 odst. 2 písm. h))rozhodnutí o zařazení na služební místo a rozhodnutí
o jmenování na služební místo představeného, uvádět

• služební úřad, v němž státní zaměstnanec bude vykonávat službu,

• služební působiště.

III.

Den nástupu do práce

Den nástupu do práce: ► 1. leden 200.., ► první den školního roku 200 ../200 .., ► ode dne podpisu smlouvy za měsíc, ► první pracovní den měsíce května 200 ..

Význam sjednaného dne nástupu do práce spočívá v tom, že tímto dnem vzniká pracovní poměr. Ani v tomto případě neobsahuje ZP direktivní úpravu. Den nástupu do práce tak může být vyznačen v pracovní smlouvě jako určitý kalendářní den, ale také jakýmkoliv jiným způsobem. Nelze však opomenout, že jinak stanovený den nástupu do práce nesmí vzbuzovat pochybnosti o tom, o který den se jedná.

Ustanovení § 36 ZP stanoví, že se za den vzniku pracovního poměru považuje ten den, který byl zaměstnancem a zaměstnavatelem sjednán jako den nástupu do práce. Není v rozporu s právními předpisy, je-li ve smlouvě uveden jako den nástupu do práce den pracovního klidu nebo den, který nastane v době pracovní neschopnosti zaměstnance.

Nelze sjednat den nástupu do práce např. na dobu, kdy mladistvý po dovršení 15 let dokončuje povinnou školní docházku

!Zákon o státních zaměstnancích upravuje pojem tak, že vyžaduje jako povinnou náležitost rozhodnutí o zařazení na služební místo a rozhodnutí o jmenování na služební místo představeného, uvádět den nástupu do služby na služebním místě.

IV.

Doba trvání práce

Doba trvání práce: ► (nemusí být ve smlouvě uvedena) ► do 31. 12. 201.., ► do konce školního roku 201../201.. ► do konce sklizně ……. roku 201.. ► na dobu tří let ode dne vzniku pracovního poměru ► do konce třetího čtvrtletí letošního roku ► na dobu neurčitou

Pracovní poměr podle § 39 odst. 1 ZP trvá po dobu neurčitou, nebyla-li výslovně sjednána doba jeho trvání (doba určitá). Jinak řečeno, nebyla-li v pracovní smlouvě sjednána doba trvání práce, má se za to, že je sjednána doba neurčitá. ZP takto upřednostňuje sjednávání pracovního poměru na dobu neurčitou, což koresponduje zpravidla se zájmem zaměstnanců, kterým tato doba poskytuje širší záruky zaměstnání. Nicméně např. v případech tzv. zástupů (za mateřskou dovolenou), je i pracovní smlouva na dobu určitou účelná. Zaměstnavatelé
v současných složitých ekonomických podmínkách naopak upřednostňují uzavírání pracovních smluv na dobu určitou. Zbavují se tak povinnosti náhrady mzdy či platu
po výpovědní dobu a náhrady odstupného v případě, že jsou nuceni např. snižovat stav zaměstnanců. Novela zákoníku práce platná od 1. 1. 2012 upřednostnila zájmy zaměstnavatelů, když velmi zásadně časově rozšířila tzv. „zákaz řetězení“, který do té doby umožňoval řetězit pracovní poměry na dobu určitou maximálně po dobu nejvýše 2 let ode dne vzniku takového pracovního poměru (zákaz řetězení). Podle novelizovaného znění zákoníku práce z roku 2012 doba trvání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami: