Hospodářská politika vypracované otázky k ústní

Starší historická škola

Mladší historická škola

„výchovný protekcionismus“

Teoretická východiska HP (neoklasici, institucionalismus, teorie plánování)

Neoklasická škola

Liberální směr

• Charakteristickým rysem byl zájem o tržní rovnováhu; národní hospodářství bylo pojímáno jakou soustava dílčích trhů, směřujících vlastními vnitřními silami k rovnováze.

• Politická ekonomie byla definována jako věda, zabývající se optimální alokací zdrojů.
  Vychází s marginální revoluce

• Její představitelé se zabývali teorií rovnováhy

• Marshall (dílčí rovnováha)

• Pareto (celková rovnováha)

• Pigou (zakladatel teorie blahobytu)

Institucionalismus

Kritika neoklasiků

• Zakladatel B.T. Veblen

• Byli přesvědčeni, že je nutné prvořadně studovat instituce (společenské, právní, politické, a ekonomické struktury, které jsou základními kameny ekonomického života) a teprve potom chování člověka ekonomického.

• Zájem o fungování institucí jako norem společenského chování

• Interdisciplína přístup – integrace společenských věd

• Úloha velkých institucí : korporace, odborové, organizace, vládní byrokracie

• Nová instituciálnílní ekonomie (Coase, Nort) – zahrnutí neoklasické ekonomie, která je založená na racionálním chování „ekonomického člověka“

Teorie plánování

Specifická a do jisté míry ukázka intervencionismu

• Jsou dva typy :

• Centrální plánování (rozvíjí se po roce 1917 v Rusku)
  nebo také národohospodářské plánování

-základní plánovací metodou je bilancování zdrojů a potřeb k tomu je zapotřebí shromažďovat stále podrobnější info.

• Ekonomické plánování

-vláda či pověřená státní instituce rozhoduje o objemech a struktuře výroby a o alokaci výrobních faktorů.

A) Imperativní plánování (hitlerovské Německo)

-založeno na tvorbě makroekonomického centrálního plánu v ekonomice, ve kterém převládá veřejný sektor. Vláda přejímá kontrolu nad výstupy, cenami a mzdovým vývojem. Je zachováno soukromé vlastnictví.

B) Indikativní plánování (Francie, Japonsko)

-vláda vytyčuje posloupnost cílů, kterých chce dosáhnout a stimuluje či jinak motivuje ekonomické subjekty pro jejich splnění.

Teoretická východiska HP (keynesiánství, ordoliberalismus, neoklasická syntéza)

Keynesiánství

Intervencionistický směr

• Od 30. let 20. století

• J.M-Keynes – „otec“ hospodářské politiky v moderním pojetí. (Obecná teorie zaměstnanosti, úroků a peněz – 1936)

- Byl pro státní zásahy do ekonomiky, stimulace agregátní poptávky

- odmítl Sayův zákon, pokládal ho za osudový omyl klasiků, podle něj podcenili

problém agregátní poptávky

• Zpracoval teorii efektivní poptávky – odmítl kvantitativní teorii peněz a nahradil ji teorií preference likvidity.

• Teorie bývá nazývána též jako „Keynesiánská revoluce“ – vychází z předpokladu, že především v krátkém časovém období se ekonomická rovnováha realizuje při neúplném využití disponibilních zdrojů. Stát by se měl snažit o využití všech výrobních faktorů.