státnice - specializace Mezinárodní obchod

__________________________________________________________________________

Odesílatel

• uzavírá s dopravcem přepravní smlouvu,

• osoba, která dopravci zadává přepravní dispozice,

• předává zásilku dopravci,

• má odpovědnost za naložení a uložení věcí,

• je uveden v nákladním listu (vydaném pro přepravu věcí)

Přepravce

• je zadavatelem přepravy a plátcem přepravného dopravci 🡪 přepravce je subjektem přepravní smlouvy

• fyzicky nepředává dopravci věc k přepravě

• není uveden v nákladním listě

• může být příjemce

Dopravce – zajišťuje přepravu vlastními doprav. prostředky (vlastním jménem na vlastní účet a riziko)

• osoba, zavazující se přepravit cizí věc pro cizí potřebu za úplatu

• vztah mezi příkazcem a dopravce => smlouva o přepravě věci

• Smluvní (odpovědný) dopravce – uzavřel přepravní smlouvu

• Skutečný (provádějící) dopravce – provádí celou nebo část přepravy

Zasílatel (= speditér)

• obstaravatel přepravy, speditér (zprostředkovatel), dopravu nerealizuje, pouze smluvně obstarává = speditér

Obecně platí, že smlouva o mezinárodní přepravě zboží = soukromoprávní smlouva, která se řídí právem zvoleným stranami.

Pokud strany nezvolí žádné právo, použijí se kolizní pravidla, která určí, které právo je na smlouvu aplikovatelné. Kolizní pravidla se liší podle toho, zda je smlouva uzavřena v rámci EU nebo mimo ni.

• V rámci EU se používá nařízení Řím I, které stanoví, že smlouva o mezinárodní přepravě zboží se řídí právem země, kde má dopravce své obvyklé bydliště, pokud není jinak dohodnuto.

• Mimo EU se používají různé mezinárodní úmluvy, jako je Haagský protokol, Haagsko-visbyská úmluva, Montrealská úmluva, CMR úmluva, COTIF úmluva atd., které obsahují vlastní kolizní pravidla.

Kromě kolizních pravidel existuje také unifikovaná přímá úprava, která je založena na mezinárodních smlouvách, které sjednocují podmínky a odpovědnost dopravce v mezinárodní přepravě zboží.

• Mezi tyto smlouvy patří například Varšavská úmluva, Haagsko-visbyská úmluva, Montrealská úmluva, CMR úmluva, COTIF úmluva, CIM úmluva, CMNI úmluva, SMGS úmluva atd.

Tyto smlouvy upravují různé aspekty mezinárodní přepravy zboží, jako jsou přepravní doklady, přepravní lhůty, přepravní podmínky, omezení odpovědnosti, výjimky z odpovědnosti, výše náhrady, přepravní spory atd.

V České republice platí, že smlouva o mezinárodní přepravě zboží se řídí právem zvoleným stranami. Pokud strany nezvolí žádné právo, použije se nařízení Řím I, pokud je smlouva uzavřena v rámci EU, nebo Haagský protokol, pokud je smlouva uzavřena mimo EU.

Česká republika je také smluvní stranou některých mezinárodních smluv, které unifikují podmínky a odpovědnost dopravce v mezinárodní přepravě zboží, jako jsou Varšavská úmluva, Montrealská úmluva, CMR, CIM, CMNI, atd. Tyto smlouvy se přednostně uplatňují před vnitrostátním právem nebo zvoleným právem stran, pokud jsou na smlouvu aplikovatelné.