Grimmové - varianty Popelky

Jacob, 4. 1. 1785 Hanau (Německo) –  

  20. 9. 1863 Berlín (Německo) 


Wilhelm 24. 2. 1786 Hanau (Německo) – 16. 12. 

1859 Berlín (Německo) 

němečtí romantičtí sběratelé lidových pohádek, 

jazykovědci a zakladatelé vědecké germanistiky 

vystudovali lyceum v Kasselu a práva na univerzitě 

v Marburgu 

oba se věnovali spíše jiným oborům: lingvistice (Jacob) a 

literární vědě (Wilhelm)  

několik let působili jako knihovníci v Kasselu, poté na 

univerzitě v Göttingenu a roku 1841 se stali profesory na 

berlínské univerzitě, kde se věnovali vědecké práci 

(mytologie, folkloristika) a společně pracovali na německém 

výkladovém slovníku (16 sv., 1854 – 1861) 

1811 vyjádřil J. Grimm ve svém prvním díle  

  O staroněmeckých písních teorii, že existuje jedinečný vztah 

mezi německým jazykem a lidovým vyprávěním, přičemž 

prapůvod tohoto vyprávění musí být stejně tak starý jako 

počátek samostatné německé kultury  

se sběrem pohádek začali v roce 1806, mj. i pod vlivem 

sbírky lidové poezie Clemense Brentana a Achima von Arnim, 

výsledkem jejich snahy byl třísvazkový soubor Kinder- und 

Hausmärchen (1812 – 1822, Dětské a domácí pohádky)  

usilovali o sepsání pohádek, které celá staletí 

kolovaly mezi německým lidem, v té 

nejpůvodnější verzi  

spatřovali v nich pozůstatky starých mýtů, jež 

umožňují hluboký pohled do duše předků 

zdůrazňovali věrnost a pravdivost svých 

záznamů, zaznamenaný děj nijak neupravovali  

vyhledávali především hornaté oblasti ležící 

stranou velkých měst a zaměřené na 

zemědělství, kde předpokládali lepší uchování 

starých zvyků a tradic  

I. svazek (1812) - obsahoval především vyprávění 

zachycená v Hesensku, v okolí Mohanu a Kinzingu 

v hrabství Hanau, odkud oba bratři pocházeli 

II. svazek (dokončený roku 1814 a vydaný o rok později) 

- čerpal především z oblasti Dolního Saska, přitom však