Grimmové - varianty Popelky

získali i četná doplnění ke svazku prvnímu, který byl 

proto zčásti přepracován; při přípravě druhého vydání 

(1819) autoři pohádky znovu upravili a vyřadili vše, co by 

mohlo být umělého původu, a naopak připojili mj. 

příběhy z Rakouska a německé části Čech  

III. svazek (1822) - autoři opakovaně zdůrazňovali, že 

jejich cílem není pouze prokázat službu dějinám literární 

vědy, nýbrž poezií přítomnou v pohádkách potěšit 

čtenáře  

poslední edice – 211 pohádek; celkem 239 

Měly jimi být typické německé selské rodiny,  
nakonec čerpali z písemných pramenů a 
ústního vyprávění: 
•

vojáků 

•

tuláků  

•

řemeslníků 

•

ženy - vypravěčky 

Marie – hospodyně přátel Grimmových (

pohádky 

prvního dílu, např. Bratříček a sestřička, 

Bezručka,…) 

Sedlačka Dorothea z vesnice Zwehrn – pohádky 

pro druhý díl 

Dcera lékárníka Wilda z Kasselu – později 

manželka Wilhelma 

(Zpívající kost, Paní 

Zima,…) 

Starý dragoun Kraus – vojenské pohádky 

Paní Lennhard – margburská pohádková bába 

českým čtenářům je výběr autentických textů nově 

k dispozici s půvabnými ilustracemi Adolfa Borna a 

v překladu Jitky Fučíkové (

Pohádky bratří Grimmů, Brio 

2004) 

významní ilustrátoři doprovodili i jiná vydání: 

  např. Pohádky bratří Grimmů, Albatros 1985, Albatros 

2002) 

první české překlady se objevily již na sklonku 19. 

století, např. 

Dětské pohádky: dle sbírky bratří Grimmův 

(1887) 

svým přístupem k zaznamenávání folklóru se Grimmové 

stali vzorem pro další badatele a jejich pohádky se staly 

nedílnou součástí světové dětské literatury 

Bass, E.: Na lodi za pohádkou. Praha: Albatros, 1969. 

(pohádky z oblasti Středozemního moře) 

Bláhová, D.: Pohádky z klokaní kapsy. Praha: Egmont, 

1997. (pohádky a mýty původních obyvatel Austrálie) 

Cibula, V.: Španělské pohádky. Praha: Albatros, 1984.