Grimmové - varianty Popelky

nebo ne. (B. Němcová, 1907, s. 55) 

zcela neobvyklá je cesta Popelky za tradiční rolí, líné 

sestry jsou i s Popelkou třikrát vypuzeny z úplné chudé 

rodiny a slouží dvěma lidojedům, které přemohou 

krutými skutky (analogie s Perníkovou chaloupkou) 

Popelka najde nejen prince, ale i vlastní bohatství v 

zámku lidojedů, sestry jsou potrestány za chamtivost 

v textu se odráží dobová zkušenost vypravěčky, která 

pohádku posunula k typu autorské adaptace, jaké 

vytvořil Ch. Perrault  

za čistou klasickou adaptaci můžeme považovat pohádku B. N.  

  O Popelušce ze Slovenských pohádek a pověstí (1857-1858), která 

nás seznamuje již v úvodu s hlavní postavou: 

  Bylo jedno krásné děvčátko a říkali ji Popeluška, protože se na věky po 

domě paprčila a popelila. Měla otce vlastního a měl ji velmi rád, ale cože, 

když měla zlou macochu a horší macechy sestru nevlastní, dceru 

macošinu, která ji neměla í'lni za mak rada. (1929, s. 136) 

v této slovenské variantě se objevuje známý motiv tří lískových 

oříšků ("utrhl hranu oříšků, aby ji žádost vyplnil") a trojích šatů 

kouzelný akt převlečení se děje u studny za pomoci žabičky a poté 

se překvapivě shoduje s jihoslovanskou variantou pohádky - 

Popelka jde třikrát do kostela a princ se střevíčkem najde budoucí 

nevěstu schovanou po vyzrazení kohoutem 

("pekna dievka pod 

koryty") 

tato lyrizující varianta se stala základní předlohou pro filmovou 

adaptaci Tří oříšků pro Popelku zejména rozložením a charakterem 

jednotlivých postav 

text obsahuje velkou měrou slovakismy, které jí dodávají narativní 

lidovou spontaneitu 

  Tak jako jiné kouzelné pohádky vyjadřuje pohádka o Popelce 

skrytě odvěké podvědomé tužby, jež snově naplňuje a které 

se v průběhu věků nemění (variacemi Popelky v literatuře a