ČD - Divotvorný klobouk

1. LITERÁRNĚ-HISTORICKÝ KONTEXT

Novodobé drama a divadelnictví mohlo navázat na starší tradice. Většina literátů z doby kolem roku 1800 znala z mládí barokní divadlo venkovské a maloměstské i barokní školská představení. Kromě toho v Praze působilo v 18. století známé divadlo v Kotcích, kde se hrály i slavné opery, i lidové frašky a veselohry inspirované vídeňským měšťanským a lidovým divadelnictvím (tato inspirace působila ještě na J. K. Tyla). Není divu, že mladí vzdělanci, kteří programově chtěli tvořit kulturu českou, upřeli vzhledem k jeho bezprostřední komunikativnosti pozornosti právě na divadlo.

V Kotcích se už roku 1771 hrála poprvé česky soudobá hra Kníže Honzík (překlad z němčiny). Roku 1786 vzniklo v dolní části dnešního Václavského náměstí divadlo Bouda, oficiálně Vlastenecké divadlo. Další divadla jsou například dům U Hybernů nebo Stavovské divadlo, které založil hrabě Nostic a kde se v určité době hrálo i česky.

Kolem roku 1800 bylo na různých scénách uvedeno několik set českých premiér (V. Thám udával tisíc inscenovaných divadelních kusů – nejdříve 1/3, poté i ½ celé české literatury). Mnohdy šlo o adaptace cizích divadelních her, většina z nich byly frašky nebo komedie.

Václav Thám je autorem první generace Národního obrození. Kromě divadla působil také ve sféře básnické- vydal a mimo jiné sepsal i předmluvu k almanachu Básně v řeči vázané z roku 1785. Tento Almanach obsahoval jak texty původní, tak překlady módních autorů (anakreontika- odkaz k Řecku), tak také texty od autorů z dřívější české literatury. Mezi důležité přispěvovatele patří G. A. Burgen (balady), Felix Kadlinský (Zdoroslavíček), Kryštof Harant z Polšic, Václav Dobřenský a představitelé latinského humanismu- Bohuslav Hasištejnský z Lopkovic a Jiří Carolides z Caro…

Kromě básnického oboru se také zabýval divadlem. Působil jako divadelní autor, herec, dramaturg, překladatel i režisér. Hrál česky i německy (běžnější). Především kvůli financím se ani jedna jeho hra nedochovala. Předpokládá se, že je autorem děl jako Švédská vojna v Čechách aneb udatnost pražských studentů nebo Vlasta a Šárka aneb dívčí boj u Prahy.

Dramatik Prokop Šedivý získával přízeň divadelního publika i původními fraškami a komediemi z městského života (Pražští sládci aneb Kubíček dostane za vyučenou – premiéra roku 1795, Masné krámy anebo Sázení do loterie- premiéra roku 1796). Podařilo se mu dobře zachytit dobovou atmosféru i tamější prostředí, zdařilé dialogy, často se v souvislosti s ním mluví o dokumentárním charakter. Stejně jako J. K. Tyl ve Fidlovačcce se mu velice umně podařilo dychtit dobovou charakteristiku (=drobnokresba). Na něho navázal dlouholetý dramaturg českých představení ve Stavovském divadle Jan Nepomuk Štěpánek. Ve Stavovském divadle působil v mnoho funkcích (i ředitel) a byl to nadšený a úspěšný divadelník. Jeho zásluhou byly české hry trvale reprezentovány ve Stavovském divadle. Sám psal původní hry historické (Břetislav). První zachovanou divadelní hru, “vlasteneckou původní činohru“, Oldřich a Božena (1789) napsal Antonín Josef Zíma- vyložil zde soudobé myšlenky osvícenské i národně obrozenecké. Děj této hry je převzat z Hájkovy kroniky. Tato hra je silně ovlivněna osvíceneckou ideologií o přirozenosti lidí (Oldřich jako vládce žije s prostým lidem v naprosté schodě).