ČD- Křest svatého Vladimíra
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Blízký byl Havlíčkovi nejmenší žánr satiry, epigram. Jen část epigramů uveřejnil po časopisech. Sbírka Epigramy (1845) zůstala za autorova života v rukopise. Rouhavě se totiž vyrovnávala s návyky přizpůsobivců, ať jimi byly národy v monarchiích, obyvatelé Čech, anebo čeští spisovatelé.
Mezi další důležitá díla patří tzv. Brixenské básně- Král Lávra, Tyrolské elegie a Křest svatého Vladimíra.
CHARAKTERISTIKA DÍLA
Všestranně nejsložitější z Havlíčkových brixenských satir je Křest svatého Vladimíra, v podtitulu označený Legenda z historie ruské. Je to skladba nejrozměrnější, a ještě zůstala nedokončená (anebo se konec ztratil). Postupně v ní zpochybnil nejen světskou a církevní moc a jejich propojení. Zpochybnil existenci jakékoli morální a právní normy, jež by měla bez výjimky platit v každém lidském soužití.
Příběh o utracení boha Peruna vyčetl Havlíček z tzv. Nestorova letopisu, nejstarší ruské kroniky. Staré podání travestuje. Směšnohrdinský epos, žánr pěstovaný za osvícenského klasicismu (Hněvkovský, Děvín), Havlíček modernizuje: dávné a přítomné, svaté a všední, božské a lidské, legendární a politické míchá a konfrontacemi relativizuje.
Absolutní vladař je ve skladbě předveden v celé své odporné podobě přímo (na rozdíl od Lávry) se silně zdůrazněnou zpupnou nadutostí.
LITERÁRNĚ-HISTORICKÝ KONTEXT
Karel Havlíček Borovský patří do realismu. Realistické tendence krystalizují již v dílech autorů, kteří časově spadají do poslední fáze národního obrození. Přestože v knihách těchto spisovatelů můžeme ještě vysledovat působení sentimentálních rysů, jejich důraz na co nejvěrnější vykreslení reality potlačuje ostatní tendence. Mezi další autory sem patří například Božena Němcová.