ČD - Písně otroka
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Jak si budoucnost představuje, ztlumočil nám básník v posledních dvou oddílech. Bouře, která vyrovná rozdíly stavů, je neodvratná. Ale básník se jí neděsí.
Vítej bouře! Vykoupení slibuje tvůj strašný zjev,
Ve tvém rachotu a řevu svobody mne zdraví zpěv!
Tedy svět budoucnosti nebude již světem slovanským, jak si jej básník ve Slavii představoval.
LITERÁRNĚ-HISTORICKÝ KONTEXT
Svatopluk Čech patřil do skupiny Ruchovců. Roku 1877 se v Časopise národního muzea objevuje stať Elišky Krásnohorské Obraz novějšího básnictví českého, v němž spisovatelka hovořila o představě básníka ryze národního, jenž naplňuje v podstatě obrozenecký program. Pravým opakem byl pro ní Vrchlický, který nebyl dost osobní a byl závislý na impulsech z cizích literatur. Situaci o dva roky později přiostřil článek malíře Soběslava Pinkase, jenž jako vůbec první podrobil kritice Hálkovu tvorbu, navíc vytkl české literatuře její uzavřenost. A tak vznikl spor, který se vlekl několik let. Na jedné straně profitovalo křídlo kosmopolitní (tedy lumírovci, dle časopisu Lumír) a křídlo národní (tedy ruchovci, dle almanachu Ruch). Mezi hlavní představitele Lumírovců patří Jaroslav Vrchlický, Josef Václav Sládek a Julius Zeyer. Tito spisovatelé preferovali snahu zapojit českou literaturu v co největší míře do kontextu světové literatury. Na druhé straně ruchovci naplňovali svým dílem český národně obrozenecký program. Psali zejména vlasteneckou a politickou poezii, požadovali, aby literatura byla úzce spjata s národními tradicemi. Sem patří právě Svatopluk Čech či Eliška Krásnohorská.