ČD- Strakonický dudák
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
STRAKONICKÝ DUDÁK
AUTOR
Tyl (1808-1856) se narodil v Kutné Hoře, gymnázium začal studovat v Praze, dokončil ho v blízkosti V. K. Klicpery v Hradci Králové. Věnoval se divadlu, kde se uplatnil všestranně: jako herec, režisér, dramaturg, kritik, překladatel i autor dramat. Poslední léta svého života strávil ve službách kočovného divadla.
Zajištěnou existenci mu nebyla s to poskytnout ani pilná a vynalézavá činnost novinářská. Jím vedené Květy (1833-1845) se staly ohniskem spolčovacího i uměleckého ruchu mezi Čechy. Lidovýchovný dvouměsíčník Posel z Prahy (1846-1849) psal Tyl většinou sám, vždycky se zřetelem k lidovému, ponejvíce venkovskému čtenáři. S ohledem na něj si jím získal takovou důvěru, že byl v roce 1848 zvolen poslancem na říšský sněm. Převážně venkovu osvobozenému od roboty, kterému vysvětloval, jak si v nových podmínkách počínat, adresoval pak Sedlské noviny (1849).
Mezi jeho díla patří Dekret Kutnohorský, vlastenecká povídka Poslední Čech nebo Rozervanec.
Nepočetné a nedostatečně rozrůzněné publikum snad v žádné oblasti umělecké práce neomezovalo tvůrce tak bezprostředně jako v činnosti pro divadlo. Aby se jediné stálé české divadlo v Praze existenčně obhájilo, muselo být konformní vůči vkusu publika, které sem přicházelo hlavně za zábavou.
Josef Kajetán Tyl žil pro divadlo od mlada. A na rozdíl od svého učitele a bezprostředního předchůdce V. K. Klicpery se mu věnoval i prakticky. Představu divadla si začal ujasňovat v ochotnickém souboru Kajetánského divadla (1834-1837). Pět roků byl dramaturgem a režisérem českých her ve Stavovském divadle (1846-1851). Pak z rozpuštěného souboru Stavovského divadla založil kočovnou společnost a hrál na cizí koncesi. Na herecké štaci v Plzni ho zastihla smrt.
Pro potřeby jeviště Tyl přeložil, upravil a adaptoval přes padesát her. Zpočátku se orientoval hlavně na hry romantické a na prestižní repertoár (přeložil veršem Shakespearova Krále Leara, 1835). Po roce 1836 překládal spíš hry líbivé, hojně volené z repertoáru předměstského divadla ve Vídni. Při zčešťování vídeňského repertoáru Tyl zápasil s nedostatečným technickým vybavením českých scén a s nerozvinutostí češtiny (neměla kupříkladu výrazivo pro přetlumočení řeči salonu, ale ani řeči spodiny).
V obdobných stopách se pohyboval Tyl jako autor divadelních her. Úspěchů dosahoval s hrami o polepšení. Takto Tyl zužitkovával pro české drama biedermeierovské žánry lokální frašky, her o polepšení a her kouzelných, jimiž Evropu první poloviny 19. století zasahovalo a ovlivňovalo vídeňské předměstské divadlo.
Na vídeňskou lokální frašku navazovala Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka.
Za stupňujícího se napětí před rokem 1848 vznikaly Tylovy dramatické obrazy ze současnosti (Paní Marjánka, matka pluku, Pražský flamendr, Bankrotář, Chudý kejklíř, Paličova dcera).