Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




ČD- Strakonický dudák

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (16.97 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

STRAKONICKÝ DUDÁK

  1. AUTOR

Tyl (1808-1856) se narodil v Kutné Hoře, gymnázium začal studovat v Praze, dokončil ho v blízkosti V. K. Klicpery v Hradci Králové. Věnoval se divadlu, kde se uplatnil všestranně: jako herec, režisér, dramaturg, kritik, překladatel i autor dramat. Poslední léta svého života strávil ve službách kočovného divadla.

Zajištěnou existenci mu nebyla s to poskytnout ani pilná a vynalézavá činnost novinářská. Jím vedené Květy (1833-1845) se staly ohniskem spolčovacího i uměleckého ruchu mezi Čechy. Lidovýchovný dvouměsíčník Posel z Prahy (1846-1849) psal Tyl většinou sám, vždycky se zřetelem k lidovému, ponejvíce venkovskému čtenáři. S ohledem na něj si jím získal takovou důvěru, že byl v roce 1848 zvolen poslancem na říšský sněm. Převážně venkovu osvobozenému od roboty, kterému vysvětloval, jak si v nových podmínkách počínat, adresoval pak Sedlské noviny (1849).

Mezi jeho díla patří Dekret Kutnohorský, vlastenecká povídka Poslední Čech nebo Rozervanec.

Nepočetné a nedostatečně rozrůzněné publikum snad v žádné oblasti umělecké práce neomezovalo tvůrce tak bezprostředně jako v činnosti pro divadlo. Aby se jediné stálé české divadlo v Praze existenčně obhájilo, muselo být konformní vůči vkusu publika, které sem přicházelo hlavně za zábavou.

Josef Kajetán Tyl žil pro divadlo od mlada. A na rozdíl od svého učitele a bezprostředního předchůdce V. K. Klicpery se mu věnoval i prakticky. Představu divadla si začal ujasňovat v ochotnickém souboru Kajetánského divadla (1834-1837). Pět roků byl dramaturgem a režisérem českých her ve Stavovském divadle (1846-1851). Pak z rozpuštěného souboru Stavovského divadla založil kočovnou společnost a hrál na cizí koncesi. Na herecké štaci v Plzni ho zastihla smrt.

Pro potřeby jeviště Tyl přeložil, upravil a adaptoval přes padesát her. Zpočátku se orientoval hlavně na hry romantické a na prestižní repertoár (přeložil veršem Shakespearova Krále Leara, 1835). Po roce 1836 překládal spíš hry líbivé, hojně volené z repertoáru předměstského divadla ve Vídni. Při zčešťování vídeňského repertoáru Tyl zápasil s nedostatečným technickým vybavením českých scén a s nerozvinutostí češtiny (neměla kupříkladu výrazivo pro přetlumočení řeči salonu, ale ani řeči spodiny).

V obdobných stopách se pohyboval Tyl jako autor divadelních her. Úspěchů dosahoval s hrami o polepšení. Takto Tyl zužitkovával pro české drama biedermeierovské žánry lokální frašky, her o polepšení a her kouzelných, jimiž Evropu první poloviny 19. století zasahovalo a ovlivňovalo vídeňské předměstské divadlo.

Na vídeňskou lokální frašku navazovala Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka.

Za stupňujícího se napětí před rokem 1848 vznikaly Tylovy dramatické obrazy ze současnosti (Paní Marjánka, matka pluku, Pražský flamendr, Bankrotář, Chudý kejklíř, Paličova dcera).

Témata, do kterých materiál patří