ČD - Postřižiny
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Dílo je napsáno v ich formě a vypravěčem je Maryša. Hlavní myšlenkou je humorně podaná kritika maloměstského konzervativního života a touha žít volně a svobodně. Dílo je známé a typické především pro svůj zajímavý jazyk a nejen díky filmu pro své groteskní situace (vylezení na komín, stříknutí léčebné tinktury panu doktorovi do obličeje…)
LITERÁRNĚ-HISTORICKÝ KONTEXT
Bohumil Hrabal nacházel podstatnou inspiraci i v hospodách na pražské periferii a v kladenských hutích, kde pobýval několik let na brigádě. Hrabal vlastně své texty vytvářel jako koláže: z proudu vět, výmyslů nebo z tzv. hospodských historek, jimiž navazoval na J. Haška.
Dílo obsahuje autobiografické prvky, protože v nich autor vzpomíná na své rodiče (jeho tatínek byl správcem pivovaru), na strýce Pepina, na své dětství a mládí a na Nymburk, kde vyrůstal.
Kniha byla napsána v roce 1976, kdy na území ČSSR vládla komunistická strana. V tomto období byla politická situace velmi tvrdá, bylo to po tzv. normalizaci. Rok poté byla sepsána Charta 77, která kritizovala politickou a státní moc.
Autora řadíme do druhé vlny válečných próz v období přelomu 60. a 70 let. Dále sem patří Josef Škvorecký (Zbabělci), Ota Pavel, Arnošt Lustig (Noc a naděje, Démanty noci) nebo Milan Kundera (Smrt krásných srnců).
Roku 1980 Jiří Menzel Postřižiny zfilmoval a hlavní roli si zahrála Magda Vášáryová.
ANALÝZA ÚRYVKU
Vybrala jsem si ukázku z prostřední části knihy, kdy Maryša s Pepinem vylezli na tovární komín. Je zde dobře vidět rozdíl mezi mluvou Maryši a Pepina a také používané popisy.
,, ,,Pepinku,“ řekla jsem a špláchala si nohy ve studánce vzduchu. ,,Ale sakra, co by mně jebal čurce nadrobno? Mě měl rád, já jsem mu nosil šavli!“ kuckal strýc Pepin a nakláněl se nade mnou a jeho obličej byl hrozivý jak kamenný chrlič na střeše kostela. ,,Co máte z teho!“ mávla jsem rukou. ,,není to, strýcu Jožine, krása?“
A dívala jsem se po mělké krajině, vroubené kopci a lesíky, dívala jsem se na městečko a zjistila, že do našeho městečka se lez dostat jen přes vodu, že je to vlastně ostrovní město, nad městyse řeka, která obtékala město, rozdvojovala a kolem hradeb tekly dva potoky, které zase za městem se spojovaly v řece…“
V ukázce je vidět nespisovný jazyk Pepina s vulgarismy (jebal) a hovorovou vrstvou jazyka (čurce). Dále je zde vidět nářeční jazyk Maryšy (teho, strýcu). Na konci úryvku je zde patrný popis, který je napsán delším souvětím.
HODNOCENÍ
Kniha mne velmi zaujala, protože mi přišla velmi vtipná a nadčasová. Dílo je velmi zajímavé, nečekané a obsahuje poněkud nečekaný konec. Myslím, že toto dílo patří mezi poklad české literatury a že ještě velmi dlouho bude známé. Shlédla jsem i film, který mi přišel také velmi zajímavý a moc se od knihy nelišil.