Himalajsko-karakoramský kraj

Obr. 4 K2

Zdroj: http://hdwallpapermania.com

Podnebí

3.1. Himaláj

Himálaj představuje horskou hranici mezi kontinentálním podnebím Tibetu a oceánským podnebím Indie a zabraňuje pronikání studených mas do nitra Asie. Horstvo se nachází v subtropickém podnebném pásmu, ale díky vysoké nadmořské výšce zde panuje subarktické klima, důsledkem čehož je výskyt trvalého zalednění v nejvyšších nadmořských výškách.

Podnebí výrazně ovlivňuje letní a zimní monzunové proudění. Od listopadu do února zde probíhá zimní monzun. Teploty jsou v toto období kolem bodu mrazu a srážky padají ve formě sněhu. Letní monzun ovlivňuje podnebí od počátku června do konce září. Toto období je spojeno s obdobím dešťů. Průměrné roční srážky v západní části Himálají dosahují kolem 3 000 mm. Ve východní části mohou dosahovat až 6 000 mm za rok. Na severovýchodě Himálají se nachází nejdeštivější místo světa Čérápundží. V této oblasti dosahují průměrné roční srážky 11 600 mm. V roce 1861 zde bylo naměřeno neuvěřitelných 22 900 mm.

Obr. 5 Letní a zimní monzun

Zdroj: http://www.gamepark.cz

Obr. 6 Klimadiagram Cherrapunji

Zdroj: http://commons.wikimedia.org

3.2. Karákóram

Karákóram leží ve srážkovém stínu Himálaje. Proto se sem letní monzun přinášející deště téměř nedostane a tak se karákóramská údolí řadí mezi nejsušší místa světa. Množství srážek se zde pohybuje pouze v desítkách milimetrů za rok. Důsledkem čehož je celá oblast velice suchá a téměř bez vegetace. V těchto oblastech lze v létě na slunci naměřit až přes 50 °C, naopak v zimě teploty dosahují hluboko pod bod mrazu.

Nad hranici 5 000 m n. m. srážkový stín ustupuje a podnebí je vlhčí. Zde může spadnout až 4 000 mm srážek ročně, díky čemuž se zde dochází k mohutnému zalednění.

Vodstvo

4.1. Řeky

Řeky jsou zde monzunového typu, což znamená, že jejich maximum je v období letních monzunů a v období monzunů zimních vodní stavy klesají. Tyto řeky patří v nejvyšších polohách k vysokohorskému typu řek, nadále však protékají odlišným geografickým prostředím, což cíleně ovlivňuje jejich vodní režim. V Himálajích pramení tři velmi významné řeky jižní Asie. V západní části, v Transhimaláji v Tibetu v nadmořské výšce 5 300 m n. m pramení řeka Indus. Vytváří mohutnou deltu a vlévá se do Arabského moře. Další významnou řekou je řeka Ganga, která pramení na jižních svazích Západní Himálaje. Společně s řekou Brahmaputrou, pramenící v západním Tibetu, vytvářejí největší deltu na světě. Obě tyto řeky se nakonec vlévají do bengálského zálivu.

4.2. Jezera

V těchto horských oblastech můžeme nalézt stovky jezer, z nichž většina se nachází do 5 000 m n. m. Pangong Tso, ležící na hranici Indie s Tibetem, je největším jezerem. Je 8 kilometrů široké a téměř 134 kilometrů dlouhé. Ve vyšších nadmořských výškách lze nalézt horská plesa, která vznikla působením ledovce. Boční ledovce zde vytvářejí hrazená jezera.