Franc Kafka – PROCES

Začátek 20. století – narodil se na Starém městě a prožil tam většinu života

Němec

Dílo Proces – psal na přeskáčku (první napsal začátek a pak konec)

Děj:

1. Z či sta jasna, jednoho dne je zadržen, po celou dobu té knihy neví proč, cítí určitou vinu („proces je přitahován vinou“)

2. V průběhu příběhu se snaží obhájit, ale naopak se dostává hlouběji

3. Telefonicky informaci dostává, aby se dostavil do velkého starého domu (celou dobu to inplikuje prostředí prahy, ale není to definováno)

   • Potkává studenta, mrskači, žena – Leni

   • advokát, továrník, malíř, obchodník Blok, na konci se setkává s kaplanem – všechny postavy nějak definují, jak se příběh vyvíjí, ale nijak se to nevyřeší

4. Předvečer 31. narozenin – rok po tom, co mu bylo oznámeno, že je zadržen

5. Je zabit – odveden do lomu a tam ho zapíchnout nožem (jako psa)

Ponížení: ať už z chování advokáta (jen dělá, co po něm advokát chce)

Sebepozorování: nestále se snaží proniknout do myšlení ostatních lidí, proč se asi chovají tak, jak se chovají a jaké důsledky z toho může vyvodit pro sebe

1. Nikdy není schopen udělat to, co chce, protože akci předchází sebezkoumání a zkoumání lidí – snaží se chovat podle očekávání druhých

Birokracie : mašinérie, kdy orgán (který není blíže definován), jede, dává mu sdělení, ale není tam nic víc

Chybění odporu – nechává se vést

Nesvoboda ve svobodě – nikdo ho reálně neomezuje, ale on je stále nesvobodný, bez dovolení mu chodí cizí lidi do bytu

Proces vyhledává je k němu aktivní, ale zároveň pasivní v rezistenci

Leni – pomáhá, on se od ní snaží vyzvědět, jak probíhá ten soud, ona si mi neustále sedá na klín

Překračování určité hranice – co je osobní, co slouží k veřejnému procesu

Dům – bydlí tam lidé, ale v sobě procesu slouží k soudním záležitostem

Prostor-čas nejsou nikde přesně definované – rozpětí rok – cyklické – začíná to podobně jak to končí

Psychologický román – v průběhu textu se objevuje anonymní síla, která ničí lidi (hlavně hlavního protagonistu), nemá vlastní život, zasvěcuje ho tomu procesu

Vypravěř vševědoucí - 3. osoba

Na konci dostává tři možnosti, jak osvobodit:

1. Skutečné osvobození (není to pro něj možné)

2. Zdánlivé (proces se pozastaví, nebo se bude udržovat na minimální hladině, ale je to jen další planá naděje, ujišťuje se, že to s ním není tak špatné, má nějakou možnost, aby se to zvrtlo v jeho prospěch) - velká nejednoznačnost (nevíme, co se děje)

Tématem: odlidštění

Rakousko-Uherská monarchie – metafora určitého zániku, rozpadu hodnot

Přirozené a zřejmé, že nás ani nenapadne vůči tomu nějak vzdorovat

Josef K. – snadno zaměnitelný

Hra s autobiografičností

Pocit „já za něco můžu“ - když na to přistoupím, člověk se chová úplně jinak