Čtení děl české literatury 20. století II - Zápis 1

romány se zaměřují na pozitivní obrazy Čechů v minulosti (František Kožík, Eduard Bass: Cirkus Humberto)

akcentace pamětních míst (Bílá Hora, Lipany) i v próze

• především obraz historických míst Prahy (Karlův most, Vyšehrad, Staroměstské náměstí)

• např. Seifert: Světlem oděná

• základním symbolem je, že tato místo odolávají

• snaha o vcítění se k onomu místu

nástup Skupiny 42 (např. Kainar) – poetika městské periferie, industrializace (Libeň, Vysočany, Smíchov), hledání krásy v ošklivosti, modernita, současnost toho, co je čistě účelové

reakce: exhumace ostatků K. H. Máchy, ostatky převezeny na Vyšehradský hřbitov

kladen důraz na koncept národního obrození, národ se definuje používáním jazyka – předvádí se schopnosti našeho jazyka

v lyrice se prosazuje věnec sonetů

• 14 sonetů a 15., věnec královský, složený z prvních veršů předchozích čtrnácti sonetů

• např. František Hrubín: Včelí plást nebo J. Seifert

• ukazují bohatost češtiny

důraz na dítě a dětství – příslib budoucnosti, upínání na naději

nikdo nechce mít vysoký post, je zde strach z této pozice

symbolická funkce

obrací se k rodině

básníci (např. Halas) se věnují básním pro děti a o dětech – Hrubín: Říkejte si se mnou

kvantita klesá

od konce 20. let tzv. braková literatura

• „rodokapsy“ = romány do kapsy; kovbojky

• důležitá pro ekonomickou funkci (zisk)

• není to příliš dobrý kulturní zážitek

• používají se pseudonymy (nejčastěji anglicky znějící)

• pro ženy jsou milostné příběhy – např. Večery pod lampou

účelová literatura

1924 vychází Klapzubova jedenáctka

tisíce sešitových románů

dochází k čistkám, existují celé soupisy knih, které musí být z knihoven vyřazeny

zjišťují, že se tímto způsobem dá zlikvidovat téměř cokoliv

objevuje se překladová literatura (např. Francie, Velká Británie), protože je ale papír na příděl, na tuto literaturu se často nedostává

většina překladů je proto z němčiny – je nejlepší pro režim

nástup Ortena (1939 první sbírka, 1939-1941 materiál na 5 sbírek – některé vyjdou za války pod pseudonymem, některé až po ní) a Bednáře

např. Karel Poláček vydává pod pseudonymem

někteří básníci se snaží psát alegorickou poezii – tzv. „soft období“

po roce 1942 téměř nikdo nepíše – zastaví se a omezí nakladatelský provoz

po válce tím pádem nemají kapitál, protože nemohli vydělávat

symbolická je stylizace do válečné oběti, kult oběti

Julius Fučík: Reportáž psaná na oprátce (odbojový potenciál – mýtus hrdiny)

narůstající kvantum partyzánů po válce - 1949 svaz československých partyzánů