Čtení děl české literatury 20. století II - Zápis 1
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
LITERATURA 2. POLOVINY 20. STOLETÍ
politické a ekonomické tlaky
proměna literatury na kulturním poli
literatura není omezena na prostor jako hudba nebo umělecká díla, proto má dominantní postavení
dochází k rozvoji v distribuci knih, přidává se také jejich ilustrace
10. léta 20. stol – objevuje se televize, nastupuje rozhlas
symbióza hudby, filmu a literatury – na přelomu 70. a 80. let dochází ke zhudebňování poezie (např. V. Mišík – Stříhali dohola malého chlapečka)
propojování literatury s jinými médii je typickým rysem této doby
nová média ovlivňují literaturu, literatura reaguje, podřizuje se
podobně to vidíme i dodnes, protože se píše „aby se to dobře filmovalo“
v současnosti dominují jiná média, ještě na začátku 20. let byla ale literatura prestižní
filmový průmysl je nejoblíbenější v dnešní společnosti
při znárodňování nejdříve zabrali film, protože ovlivňoval největší množství obyvatelstva, poté divadla a nakonec literaturu, protože „nebyla tak důležitá“
vrcholí 1989 pádem režimu, kdy je už literatura zcela na druhé koleji
aby literatura zaujala i v dnešní době, vznikají například křesty knih (nemůžeme tím ale nahradit koncert nebo vernisáž jako je tomu u jiných druhů umění)
1939-1945 (dělíme na dvě meziobdobí 1939-1942 a 1942-1945)
1945-1948 (Hrubín – Jobova noc; Drda – Němá barikáda)
literatura prochází schvalovacím procesem – ve válečném období hrozí obzvlášť kruté tresty
vývoj české literatury byl kontinuitní (nastávaly dílčí zlomy – např. Bachův absolutismus – nebyly to ale radikální změny; rok 1918 také nezměnil provoz literatury)
až v roce 1939 přichází diskontinuita (nový režim)
po Mnichovské dohodě často vznikají básně, reagující na současnou situaci
hlásají nevzdávat se
tato literatura plní apelativní funkci
podporuje národní vědomí
výrazná proměna literatury (Hora, Holan, Halas)
ve 20. letech se zabývali negací, filozofickými otázkami (Jean-Paul Sartre: Bytí a nicota)
najednou začínají psát jinak, hlásají národní ideje, nechtějí se vzdát – do té doby byla poezie analyzující
literatura je svědomím národa
reakce na současnou situaci se týká převážně poezie, románem nejde dobře reagovat, protože napsat ho trvá velmi dlouho – tato díla nevycházela ve sbírkách
poezie ve sbírkách byla omezená na exkluzivní publikum, samostatné básně ne, ty se vydávaly na prvních stránkách novin a časopisů (noviny běžně měly jen 8-12 stran)
okupací se situace postupně mění (ne najednou, ale postupným procesem)
omezuje se produkce knih v době války – deprese začíná rokem 1942
v novém režimu se literatura přizpůsobí (nepíší se soudobé sociální romány)
současnost je v literatuře tabu – vrací se proto do minulosti
zprvu dominuje psychologický román, později historický román – zaměřuje se na hrdinství (často si vybírá třeba éru Karla IV.)