Čtení děl české literatury 20. století II - zápis 4

50. léta – budovatelské romány

• éra proletariátu, stalinismu

• literatura si žádá svůj specifický kontext – sama o sobě nedává smysl

• popírá hlavní rys literatury – jedinečnost (chce mít svou autonomní pozici)

• idea kolektivity, podstatné jsou obecně sdílené hodnoty

• funguje jako gramatika – postup se naučíme jednou a funguje všude (jako u uměle vytvořených jazyků)

• správní a špatní hrdinové – kontrast mezi nimi

• dalším rysem srozumitelnost (normální literatura podává i informace, které nejsou známé, nevyřeší vše, zanechává otazníky)

• Káňa: Parta brusiče Karhaně (na začátku otazník, který je pak vyřešený ku obrazu režimu)

• i ve sportu je vidět zápas s kapitalismem, objevuje se fenomén Emil Zátopek

  • v roce 1952 na OH v Helsinkách vítězí na všech 3 dálkových tratích

  • ČST ještě nefungovala (ta až od roku 1953)

  • máme jen rozhlasové záznamy

  • tyto záznamy s 10minutovým zpožděním, aby se záznam stihl překontrolovat a zcenzurovat

  • ukazují ho jako výsledek socialistické společnosti

  • vítězství není připisováno jeho individuálnímu talentu, ale celému kolektivu

• Ondřej Sekora: O zlém brouku Bramborouku. O mandelince americké, která chce loupit z našich talířů

  • mandelinka ztělesněním zla

  • její krovky připomínají svým vzhledem americkou vlajku

  • v rámci Filmového týdeníku propaganda v podobě reportáže o napadení českých brambor americkou mandelinkou (přesvědčovací funkce)

  • léto 1950 začíná tato propaganda – poté, co se rozpoutá korejská válka (SSSR podporuje Severní Koreu, USA Jižní)

  • Korea je daleko, nedá se v boji angažovat přímo, není na to ani dost materiálu

  • proto je zde symbolický boj proti USA

  • tato kampaň má zasáhnout všechny

  • děti (pionýři) v ní sbírají mandelinky do sklenic

  • mandelinka je démonizovaná

  • minulost už nejde vrátit, ale budoucnost je jednoznačně nakloněna nám, socialistům

  • snaha vymýtit všechny „mandelinky“

  • člověk pracuje s plným nasazením (tam, kde je třeba), nebude dostávat peníze, ale bude si moci brát vše, co bude potřebovat

  • snaha předělat člověka, který bude dobrý, převychovaný, nechce víc, než potřebuje, bude žít věčně (i proto mumifikace Lenina – i jeho nekrology tvrdí, že nezemřel, jen odpočívá, jen spí, bdí nad svými lidmi

• J. S. Kupka: Pražské jaro

  • továrna je vybudována

  • pocit štěstí z toho je nastíněn popisem hostiny, která se na oslavu koná

  • je popsána podle postupu, v jakém se jí

  • je zde mnoho lokálních pojmenování – jsou zde zastoupeny jen socialistické země

  • ze západu na hostině nic není

• Císařův pekař, Pekařův císař

  • proletář (pekař) chce vymýtit aristokracii na dvoře Rudolfa II.

  • končí finální kolektivní tancovačkou se spoustou kolektivního štěstí

• éra divadla, kromě veřejných i soukromá

• nová nakladatelství (specializovaná: pro mladé, pro překladatelskou literaturu…)

• jde i o zaplnění místa (Jirásek dobrý autor, protože má mnoho děl, která jsou „nezávadná“)