Poetika poezie, prózy a dramatu I B - přednáška 1

během běžného dne nás osloví asi 20 000 sdělení, valnou většinu ale ignorujeme

literatura se vyvíjí: orální podání → tištěné knihy → elektronické knihy → audioknihy

text je fyzický, dílo je jeho mentální podoba textem vyvolaná

z potřeby verbalizovat mentální objekt vznikla řeč a text

sdělení vždy funguje jen v určitém kontextu, některá tvrzení existují samostatně, obecně bez určitého kontextu (Shakespeare psal pro svou dobu, podle počtu herců, dispozic divadla Globe, ale zároveň nemusíme chápat tento specifický kontext, můžeme Hamleta zasadit do problémů dnešní doby = je vyvázáno z kontextu, funguje univerzálně)

gesta jsou mnohem více provázána s kontextem, samostatně nemusí mít žádný význam, nebo ho recipient nemusí pochopit, světelné signály (semafory) jsou univerzální pro řidiče aut, ale ani toto sdělení není jednoznačné, ve Středozemí znamená červená něco jiného, na severu je to zcela striktní

hlavním aspektem pro filtrování sdělení je pravdivost (Karel Gott je upír. X Karel Gott je starý a nemocný. – jen druhé sdělení projde vztahem textu a kontextu)

Ferdinand Saussure říká, že všechny přirozené jazyky jsou založeny na arbitrárnosti, uživatelé jazyka se dohodli, co budou daným slovem označovat, v jiných jazycích, bude existovat slovo jiné pro stejný předmět – jedinou výjimkou onomatopie

Někdy není jasné, co přesně označujeme (Pí je přesná hodnota, nelze měnit, formulováno přesně X Láska – může obsahovat mnoho významů, nevyčerpatelné, nezodpověditelné)

O fiktivních postavách získáme charakteristiku pouze z textu, zbytek si domýšlíme, předpokládáme normálnost – pokud by měla postava jistou zvláštnost, předpokládáme, že by to autor zmínil X reálné postavy – známe jisté charakteristiky, víme přesně, jak člověk vypadá --- platí i pro prostředí

Můžeme někdy použít konkrétní reálný výraz, ale popřít reálný kontext (použijeme reálný výraz, myslíme tím něco úplně jiného)

Uvedeme jméno Karel Gott – všichni víme, o kom se mluví X v překladu do angličtiny čtenáři neví, o koho jde, neznají jeho vlastnosti a charakteristiky

Kulturní encyklopedie – virtuálně stvrzuje existenci kontextu, liší se geograficky, generačně a dobově, i pro jedince se stále mění (jde o určitý slovník, který používáme běžně) – ucelení pochopení kontextu

Jakobsonův komunikační model (zjednodušený): Prvky a fukce

• Základní součásti (kontext, mluvčí, sdělení, adresát --- kontakt, kód)

• Základní funkce (poznávací = referenční; emotivní; poetická = estetická, metajazyková = vzniká skrz kód = systém, způsob komunikace - vztah mezi textem a kódem; konativní; fatická = jde mimo vlastní text, snaží se navázat kontakt, prázdné vyjádření

Význam X smysl

Kontext zcela mění význam textu

Jan Mukařský vymyslel ještě funkci estetickou – není mezi dvěma složkami, ale všude kolem, není vytvářející, ale funkce „parazitující“, potlačuje základní, praktické funkce, místo nich do popředí staví sebe samu (na tuto funkci přišel při dialogu s Romanem Jakobsonem – Roman Jakobson: Schéma komunikace)