86.Slezina

• funkčně k cévnímu systému

• orgán, kde se vychytávají a destruují opotřebované erytrocyty; kde se v mízních uzlíčcích tvoří lymfocyty

• největší lymfatický orgán

• hl.místo obrany proti škodlivinám a infekci vnikajícím do cirkulace

• produkce protilátek a imunokompetentních buněk

• fagocytární schopnost buněk sleziny

• rezervní nádrž krve – ze sleziny vypuzena při zvýšené potřebě kyslíku (při déletrvající svalové činnosti apod.); u člověka tato fce méně výrazná než u jiných savců

• uložena v levé brániční klenbě, vlevo od žaludku

• oválný tvar

• uložena šikmo zezadu shora dopředu dolů

• zakřivena podle brániční klenby

• extremitas posterior: zadní horní konec

• extremitas anterior: přední dolní konec

• margo superior: přední horní hrana; ostrý okraj s různě hlubokými zářezy (crenae lienis); individuálně různě výrazné; dřívější název margo crenatus

• margo inferior: dolní tupější hrana

• facies diaphragmatica: zevní konvexní plocha přivrácená k bránici

• facies visceralis: protější, hranami oddělená, do břicha přivrácená konkávní plocha

• hilum lienis: podélné místo vstupu a výstupu cév; na podélné hraně středem viscerální plochy; dělí plochu ve 2 podélné plochy → facies renalis: kaudálnější plocha; styk s ledvinou přes nástěnné peritoneum

facies gastrica: kraniálnější plocha; styk se žaludkem

facies colica: nekonstantní zploštění předního konce; v místě flexura coli sinistra (lig.phrenicocolicum)

• barva: vínově až fialově červená; na mrtvém promodralá

• povrch: hladký, lesklý, krytý viscerálním peritoneem

• velikost individuálně proměnlivá – délka 10-13 cm; šířka 6-8 cm; tloušťka 4 cm

• hmotnost závisí na stupni nápně krví – 140-160 g ♂; 120-150 g ♀

• hmotnost 200 g ještě není patologická

• slezina větší v klidu

• po 40.roce hmotnost klesá

• patologicky velmi zvětšená u některých krevních chorob (= splenomegalie)

• křehká → při tupých nárazech na břišní stěnu se snadno trhá → těžké krvácení

Stavba sleziny

• tunica serosa: povrchové viscerální peritoneum; srůstá s hlubší ↓

• tunica fibrosa (capsula lienis): vazivové pouzdro pod periotenálním povlakem; elastická vlákna + b.hladké svaloviny; obklápí celou slezinu

• trabeculae lienis: husté vazivové trámce; odstup z tunica fibrosa; tvoří houbovité stroma; z kolagenního a retikulárního vaziva se vtroušenými buňkami hladké svaloviny; vedou do nitra sleziny cévy

• pulpa lienis: měkká tkáň vyplňující prostory mezi trabekulami; bílá i červená sovisí s větvením cév ve slezině

  • bílá pulpa: uzlíky lymfatické tkáně; makroskopicky patrné jako šedobílé tečky

  • červená pulpa: retikulum protkané krevními cévami a jejich rozšířenými úseky (slezinovými sinusy); mezi trabekulami jako tzv.Billrothovy provazce

Průtok krve slezinou

• a.lienalis do hilu 4-6 větvemi → dálě se větví a probíhají v trámcích sleziny

• z trámců do pulpy vystupují větve o průměru 0,2 mm a ještě se větví

• od výstupu z trámce tepénky provázeny vrstvou lymfatické tkáně = periarteriální lymfatická pochva

• tepénky o průměru 50 μm do lymfatických uzlíků

• folliculi lymphatici lienales: tvoří bílou pulpu

• po výstupu z uzlíků bílé pulpy není kolem tepénky periarteriální pochva → tepénka se větví do červené pulpy jako penicillus (aa.penicillatae – „štěteček“) = drobné tepénky o průměru 25 μm; na každé z tepének tohoto štětečku krátký zluštělý úsek – Schweiggerovo-Seidelovo pouzdro

• úsek opatřený Schweigger-Seidelovým pouzdrem = opouzdřená tepénka; pouzdro z retikulárních buněk a v tomto místě má jen endothel; buňky pouzdra zastupují ostatní vrstvy cévní stěny; v místě pouzder nervová zakončení

• po výstupu z pouzdra pokračuje tenká prekapilární tepénka → otvírá se do sinus lienis

• sinusy = rozšířené úseky řečiště (průměr 80-150 μm) ; hustě protkávají čevrenou pulpu; buňky stěn sinusů dlouhé, úzké, podélně uspořádané, endothelové, napříč obtáčené proužky nesouvislé lamina basalis a retikulárními vlákny => stavba sinusu vypadá jako sud s více obručemi

• endotelové b.sinusů se podle stupně roztažení sinusu rozestupují → vytváří štěrbiny (2-3 μm) → umožňují průchod krevní tekutiny i krvinek do červené pulpy a zpět do sinusu

• ze sinusů vystupují začátky tenkostěnných postkapilárních žil → přechází v žíly dřeňové

• dřeňové žíly: vedou červenou pulpu k trámčině sleziny; sbírají se do žil v trámečcích sleziny →

• trabekulární žíly: jen endotelová výstelka; další vrstvy nahrazuje vazivo trámců; sbírají se v →

• hilové žíly: spojují se uvnitř lig.pancreaticolienale ve →

• v.lienalis: za horním okrajem těla pankreatu; pod a.lienalis a paralelně s ní; vstup do v.portae

• hilové větve a v.lienalis = konečné větve; ve svém větvení neanastomosují

• okrsky zásobené hilovými větvemi a v.lienalis = segmenty sleziny