Dubliňané – Joyce
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
James Joyce (1882 – 1941)
O autorovi:
Irský básník a romanopisec. Je považován za největšího experimentátora modernistické prózy v metodě proudu vědomí, což je technika, která se snaží zachytit osobní názor a psychologii postavy pomocí psaného ekvivalentu procesu myšlení dané postavy např. ve formě vnitřního monologu
Byl nejmladší z velké spousty dětí (protože Irové…), co je ale zajímavé je popis jeho otce (zaníceného nacionalisty) v sestupné linii, kterou použil v poloautobiografickém románu Portrét umělce v jinošských letech: „Medik, tenor, ochotník, politický křikloun, drobný statkář, drobný podnikatel, pijan, kumpán, prášil, něčí tajemník, lihovarnický poskok, daňový výběrčí, bankrotář a nyní chvástal“
Na jezuitské internátní škole si dokonale osvojil latinu a do detailu si osvojil tomistickou filozofii Tomáše Akvinského a svou estetiku poté budoval jako komentář k jeho filozofii = tvrdil o ní, že je jeho revizí (13. století), věnoval se filologii a detailně studoval Dantovu Božkou Komedii.
Sám si vybral celoživotní exil a z Irska odešel v roce 1904, protože se vnitřně oprostil od katolické víry (k tomu došlo během jeho studií na jezuitských školách) a od irského nacionalistického hnutí – tyto myšlenky se staly zásadními pro jeho rané práce, mezi které se řadí i Dubliňané (jinak Štěpán hrdina, Portrét umělce v jinošských letech), ale především odešel proto, že hledal oduševnělejší prostředí, kde by mohl plně rozvinout svůj talent = Dublin považoval za epicentrum své duševní paralýzy
Díla byla reakcí proti hodnotám, které mu byly v mládí vštěpovány jezuitskou výchovou, všepanujícím duchem irského nacionalismu a úzkoprsou středostavovskou morálkou
Nikdy se netajil, že je mu život v moderní společnosti cizí a že všechny náboženské doktríny, uznávaný vkus a ctnosti v něm vzbuzují odpor.
Jeho revolta proti římskokatolické církvi, nacionalismu a pokryteckému moralizování měla utvářející význam nejen pro jeho lidský a názorový vývoj, ale transformovala se rovněž do jeho estetiky a dávala směr jeho umělecké tvorbě.
Ikonoklasticky (obrazoborecky) rozbíjel všechny systémy a demystifikoval každou idealizaci nemilosrdnou analýzou.
Je důležité vědět, že navzdory všemu chápal Irsko, původní Irsko, jako oduševnělé místo vzdělanosti a lidské důstojnosti, což dokládá fakt, že všechna jeho prozaická díla se odehrávají v Dublinu a okolí a reflektují dějiny irského národa a keltských předků.
Měl velký hudební talent, zúčastnil se i celonárodní pěvecké soutěže a jeho přítelkyně Nora (vzali se až po dvaceti letech) byla přesvědčena, že než spisovatelem se měl stát raději zpěvákem, ale i přesto ho v jeho řemesle podporovala, ačkoliv údajně sama z jeho děl nepřečetla ani řádku.
Zajímavost: Joyce vnímal politické dění jako něco absolutně nezajímavého a nežádoucího, což lze demonstrovat na jednom rozhovoru z roku 1939, kde se Joyce zeptali, co si myslí o okupaci Československa. Na to Joyce lhostejně odpověděl, „Prosím vás, nechme Československo Československem a pojďme se pobavit raději o Finnigenovi.“