22. Význam a základní typy polymorfismů v sekvenci DNA

avšak u jedince stabilní; reprezentují proto důležitý genetický systém

markerů (využití: forenzní genetika, testy identity, testy otcovství)

• multialelické (existuje více než dvě alely) x SNP – bialelické

Polymorfismy v biochemii

• podstatou je výskyt několika strukturně nebo funkčně odlišných variant jednoho proteinu, jehož syntéza je řízena z jednoho lokusu

• typy hemoglobinu: α,β, γ, δ

• každý z nich je determinován vlastním strukturálním genem

• u jednotlivých typů se vyskytují záměny v jejich řetězci – často záměna pouze jedné aminokyseliny (to může vést k chorobám jako je srpkovitá anémie)

• patologické varianty polymofrismů:

• změna sekvence DNA – chybný přepis informace a následné chybění určitého enzymu

Příčiny polymorfismů

• mutace - nejčastěji

• vznikající v zárodečných nebo somatických buňkách organismu

• mutace může vést např. ke změně produkovaného množství či efektivity určitého proteinu

• náhodně: tzv. genetickým driftem:

• dochází k náhodným změnám (posunu = driftu) ve frekvencích alel v dané populaci

• tyto změny nejsou zapříčiněny selekčními tlaky

• jeden z hlavních mechanismů evoluce (vedle selekce)

• frekvence výskytu: liší se dle jednotlivých autorů

• 1 polymorfismus na 500 – 1000 párů bazí

• v intronech se mohou vyskytovat na každém 50. nukleotidů – nemají klinický význam

Důsledky rozdílů v DNA – shrnutí

• polymorfismus v kódující DNA

• může (a nemusí) vést k polymorfismu na úrovni proteinu a fyziologické funkce (např. AB0 systém, genetická onemocnění)

• stanovení krevních skupin

• stanovení sérových proteinů

• stanovení isoenzymových variant

• stanovení antigenních specifit HLA systému

• genetické choroby

• polymorfismus v nekódující oblasti

• užitečný marker (např. minisatelity, mikrosatelity, SNP)