Empirismus a jeho hlavní postavy

Empirismus a jeho hlavní postavy

• základem poznání člověka je zkušenost (empirie), která může být vnější i vnitřní

• rozdíl mezi empirismem a racionalismem: racionalisté berou smyslovou zkušenost jako beztvarý materiál, ze kteréno teprve aktivní rozum vytváří poznatky přesahující zkušenosti × podle empiriků je rozumová činnost pouze pasivní spojování počitků a vjemů

• empirismus popírá: vrozené ideje (v Descartově pojetí), racionální předpoklady (jako Kantovy kategorie rozumu), absolutní pravdy (nezávislé na zkušenosti a platné pro všechny lidi a doby), „rozumové pravdy“ (omyly vznikají v činnosti rozumu – „rozumový skepticismus“)

• krajní podobou je sensualismus (zkušeností jsou jen informace ze smyslů – počitky a vjemy) nebo solipsismus (rozum si pouze představuje existenci smyslových zkušeností ⇒ mé vnímání teprve uděluje věcem existenci ⇒ skutečný svět nemusí existovat – existuji pouze já)

• hlavními představiteli jsou: J. Locke, G. Berkeley a D. Hume

• v 19. a 20. století navázal pozitivismus (S. J. Mill) a směry z pozitivismu vycházející (empiriokriticismus a novopozitivismus)

Francis Bacon (22.1.1561-9.4.1626)

• baron z Verulamu, vikomt ze Saint Albanu

• narozen v Londýně (otec = nižší šlechtic), studoval v Cambridgi → význ. státní funkce (za Jakuba I. = lord kancléř (ministr zahraničí))

• snaha o úplnou přestavbu všech dosavadních věd (roztřídění věd a určení, co která věda musí v současnosti a do budoucnosti vykonat) – plánoval vydání spisu Veliké obnovení věd

• věda = činnost praktická, nikoliv samoúčelná (musí vycházet z potřeb lidí) + věda = moc, která dokáže přetvářet přírodu, společnost i člověka (člověk ovládne přírodu natolik, nakolik ji zná – „scientia est potentia – vědění je moc“)

• měřítkem pravdivosti poznatků je zkušenost a věděcký experiment (smysly = zdrojem všech našich poznatků o světě) ⇒ považován za zakladatele empirismu

• úsilím o reformu vědění významně ovlivnil názory J. A. Komenského

• vědecká metoda má sloužit ke zpřesnění myšlení tím, že: 1) očistí myšlení od idolů (=matoucí předsudky ovliv. naše chování); 2) ukáže správný způsob myšlení

• idoly jsou:

  • idoly rodu – omyly k nimž nás svádí lidská povaha jako taková – nemáme stejné smyslové vybavení ⇒ vůle, afekty, sklon ke zjednodušování,…

  • idoly jeskyně (Platón) – individuální založení – výchova, postoje, konkrétní situace, …

  • idoly trhu – z kontaktů a společ. styku lidí – řeč (nepřesné výrazy, člověk přikládá jednomu slovu hodně významů), společenské masky, atp.

  • idoly divadla – systémy filosofů a vědců (dnes = média), které nás nutí do urč. vnímání světa (nekritické přejímání názorů)

• metoda má dvě části:

a) pozitivní – poučení o správné metodě - pracovní hypotéza, experiment, uspořádání