Sedm „momentů“ ve vývoji kvalitativního výzkumu

Sedm „momentů“ ve vývoji kvalitativního výzkumu

1. tradiční 1900-1950

2. modernistický/ „zlatý věk“ 1950-1970

3. blurred genres/ rozostřené žánry 1970-1986

4. krize reprezentace 1986-1990

5. postmoderní, období experimentální a nové etnografie 1990-1995

6. postexperimentální zkoumání 1995-2000

7. nynější, budoucnost 2000-?

1. Tradiční období - 1900-1950, v této době výzkumníci psali „objektivní“ kolonizační záznamy ze zkušeností z pole, které reflektovaly positivistické paradigma, snaha o platná, spolehlivá data a objektivní interpretace. Ten „druhý-jiný“ byl nahlížen jako cizí, odlišný a divný (alien, foreign and strange).

Malinowski: „pouze zákony a generalizace jsou vědecká fakta, a terénní výzkum spočívá pouze a výhradně v interpretaci chaotické sociální reality a jejím podřízení se obecným pravidlům.“

V této době byl výzkumník obdivován jakožto „Lone Ethnographer“ (Rosaldo - osamělý etnograf), který se vydává do nebezpečí do exotických zemí, aby přežil v nehostinnosti a přinesl poznání o jiných kulturách a po návratu domů o tom napsal „objektivní“ zprávu, která byla strukturovaná podle norem klasické etnografie na základě 4 závazků:

1. závazek k objektivismu

2. účast na imperialismu

3. víře v monumentalismus (etnografie měla vytvořit musejní obraz o kulturách)

4. víru v nadčasovost (ten „Druhý-jiný“ byl předmětem k archivaci)

Mýtus o osamělém etnografovi byl zrodem klasické etnografie, Malinowski, Radcliffe-Brown, Mead, Bateson jsou stála studováni, ale obraz o osamělém etnografovi se již rozpadl. Někteří minulost zatracují, jiní ji oslavují, Rosaldo vidí současnou antropologii jako garáž s věcma na prodej, kdo se snaží, někde najde i něco hodnotného.. Staré standardy již nejsou uznávané, etnografie nepřinášejí nadčasovou pravdu, závazek k objektivismu je zpochybňován atd..

Odkazy tradičního období začínají koncem 19.století, kdy novela a sociální vědy jsou rozeznávány jako odlišné systémy diskurzu, avšak Chicago school se snažila vyvinout interpretativní metodologii, která využívá přístup narrated life-history. To vedlo k produkci textů, které dali výzkumníkovi-autorovi moc, aby reprezentoval příběh subjektu, tyto texty užívají jazyk obyčejných lidí, artikulovaly sociálně vědeckou verzi literárního naturalismu, který často produkoval iluzi, že řešení sociálního problému bylo nalezeno (filmy o sociálních problémech, které z deviantního dělají sociologické verze filmového hrdiny, s happyendem dosaženým skrze utrpení).

1. Modernistická fáze 1950-1970 - sociální realismus, naturalismus a slice-of-life etnografie jsou stále ceněny. Objevují se nové interpretační teorie (etnometodologie, fenomenologie, kritická teorie, feminismus). Zkoumají se důležité sociální procesy i deviace a sociální kontrola ve třídě a společnosti. Jako významné epistemologické paradigma funguje postpositivismus. Návrat k textům Chicago school jako ke zdroji inspirace. Kanonickým textem je Beckerův Boys in White (1961), kde je snaha udělat QL stejně důsledný jako KN protějšek, studie kombinovala open-ended a kvazi strukturované interview s P.O. a pečlivou analýzu těchto materiálů ve standardizované statistické formě.