Sedm „momentů“ ve vývoji kvalitativního výzkumu
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Páté období postmoderního experimentálního etnografického psaní se snažilo dát těmto krizím smysl, zkoumaly se nové způsoby jak skládat (compose) etnografii, JAK PSÁT, teorie byly čteny jako příběhy z terénu, bojovalo se s tím, jak reprezentovat „THE OTHER“ (druhého, jiného), epistemologie z původně tichých skupin nyní nabízely řešení, koncept „opuštěného pozorovatele“ (aloof observer) byl opuštěn. Na horizontu se objevuje více akční, zúčastněný, aktivisticky orientovaný výzkum, grand narrativity jsou nahrazeny lokálními menšími teoriemi, které lépe sedí specifickým situacím. Toto období je spojováno s „kritickým, intepretativním, lingvistickým, feministickým a rétorickým obratem“.
Postexperimentální zkoumání (inquiry) 1995-2000 – smazávají se hranice mezi uměním a vědou; experimentuje se s novými formami vyjádření prožité zkušenosti
Budoucnost a dnešek 2000-??? – se vyznačuje metodologickými konflikty; metodologické, paradigmatické a výzkumné kontexty jsou tak otevřené a rozličné, že to vypadá, že výzkumníci jsou všude (Hendl); výzkumníci také reagují na pokusy ovlivnit metodologii výzkumu ze strany politiků (mluví se o „Bushově vědě“)
fictional ethnography (beletristická???), etnografická poezie, multimediální texty jsou nyní samozřejmostí, postexperimentální autoři hledají možnosti jak propojit své texty s potřebami nové demokratické společnosti, hledají se potřeby morální a nedotknutelné (sacred) QL společenské vědy a to vědci z různých vědních disciplín.