Empirismus a jeho hlavní postavy
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
složené = po více zážitcích ⇒ skládají se do obrazu věci
u věci rozlišuje vlastnosti:
primární kvality (objektivní) – hustota, délka, objem,…
sekundární kvality – objektivně nezjistitelné (např. barva, vůně, chuť,…)
přirozeným stavem lidí je stav svobody ⇒ vláda je zde se svolením lidí ⇒ jestliže panovník nedodržuje přirozené právo, lid má právo ho svrhnout (myšlenky zdrojem pro Fr. revoluci)
přirozená práva člověk (na život, svobodu, vlastnictví) – právo na soukromí majetek ospravedlňuje tím, že přírodní prostředí je všech, ale vložením práce do přírodních zdrojů si člověk část tohoto zdroje osvojuje
základním dílem = Rozprava o lidském rozumu (1690) – základy empirické filozofie
Dvě rozpravy o vládě (1690) – panovník vládne z vůle lidu (lidé smluvně podstoupili moc panovníkovi × nezřekli se své svrchovanosti – známkou ochrany přirozených lidských práv (povinnost státní moci) je dělba moci mezi panovníkem a parlamentem – po 1688 měl zákonodárnou moc parlament a výkonou panovník)
Myšlenky o výchově (1693) – praxe musí převládat nad teorií, důležitá je zejména osobní zkušenost
Rozumnost křesťanství (1695) – náboženské pravdy musí být v souladu s rozumem + z křesťanství lze přijmout jen to, co potřebujeme ke spasení
George Berkeley (12.3.1685 – 14.1.1753)
biskup
dílo Pojednání o základech lidského poznání – odmítá pojem „hmota“, protože mu neodpovídá žádná idea (neexistuje obecná idea, ale pouze vjemy a představy jednotlivých věcí × o existenci se dovídáme jen pomocí vnímání ⇒ bez vnímání věci neexistují – „být znamená být vnímán“ ⇒ solipsismus) – subjektivní idealismus (vnitřní ideje existující jen díky tomu, co subjekt vnímá)
podpírá náboženství – věci samy o sobě neexistují × věci jsou vnímány i jiným druhem (Bůh), který tak shromažďuje ideje všech věcí, které pak vkládá do lidské mysli (když něco vnímá) ⇒ snaha sloučit vědu a Boha – strach, že věd. pokrok odvádí lidi od Boha
objekt. poznání je možné × to, co poznám je pouze v mé hlavě, kam to dává Bůh (?)
na rozdíl od Lockea považuje všechny kvality věcí za relativní a subjektivní (věci a tedy i jejich kvality nezávisle na subjektu neexistují)
společnost je ovládána dvojicí sil: odstředivostí (lidský egoismus) × dostředivostí (sdružovací pud)
David Hume (1711 – 1776)
Skot
hlavní dílo: Pojednání o lidské přirozenosti
zdrojem poznání jsou počitky a vjemy – co je za jejich hranicemi je nepoznatelné (podstata věcí a jevů)
imprese = vjemy, ideje = představy (znovuvybavené imprese)
kombinace idejí ⇒ asociativní vyvolávání představ = sdružování představ na základě:
podobnosti
časové, prostorové blízkosti
poměru příčiny a účinku
smyslové vnímání má vždy jen časový sled, nikoli kauzální souvislost ⇒ příčinnost není objektivním vztahem - (nesouhl. s výrokem: „post hoc ergo propter hoc“ – „potom tedy proto“) ⇒ navrhuje nahradit kauzalitu pravděpodobností