Postmoderní filozofie

→ zastánci postmoderny tvrdí → realita je post-moderní, ať chceme nebo ne + je třeba se

s ní smířit + volá po post-moderním myšlení

Jak se s „postmoderní epochou“ vyrovnává sama filozofie?

2.) Pluralita

Michel Foucault

= francouzský strukturalista, psycholog a sociolog

- díla: Dějiny šílenství, Dějiny sexuality, Dohlížet a trestat, Zrození kliniky, Slova a věci

- M. F. tvrdí, že v kulturních dějinách lidstva lze nalézt relativně kompaktní a stabilní

útvary = tzv. epistémy

= struktury, budované sítí soudobých poznatků, vědeckých teorií, institucí, které

(často neuvědoměle) určují rozhodujícím způsobem to, jak příslušníci této epistémy

myslí, jednají a uvažují sami o sobě

- mezi různými epistémami neexistuje logická posloupnost

- neexistuje ani žádná nadřazená epistéma, jejímž prostřednictvím by se dala vysvětlit epistéma jiná

- každá epistéma má svou vnitřní logiku a musí být zevnitř také odkrývána

-M. F. rozlišuje 3 zákl. epistémy:

a) renesanční – stojí na principu podobnosti

b) klasickou – stojí na principu totožnosti a rozdílu

c) moderní – stojí na principu historismu

- M. F. – ukazuje, že epistémy jsou i základní oporou moci → určují, co dané společenství bude považovat za normu a co pro ně bude nežádoucí

- M. F. toto dokládá na zajímavých výzkumech toho, jak se v dějinách v rámci různých epistém proměňoval vtah k lidem, kteří nějak vybočovali z obecně

uznávaného standardu

– př. k šílencům - epistéma určovala, zda bude na šílence nahlíženo jako na užitečného zvěstovatele iracionálních pravd, s nímž je možno zacházet shovívavě nebo dokonce s posvátnou úctou x nebo jako na nežádoucí bytost, kterou bude potřeba separovat ve speciálních špitálech – jako na počátku „osvícenského“ novověku

→ v každé společnosti se vrství vždy jakési historické apriori – jakési podloží, na němž stojí základy každé dílčí kultury, teorie, porozumění → celek takového podloží nazývá M. F. právě epistémou

- jednotlivé složky epistémy mají zpravidla něco společného, co této epistémě vtiskuje ráz a co ovlivňuje výklad obrazu světa, prováděný v jejím rámci

- M. F. poukázal ještě na jiný problém → dosud si věda ani filozofie neuvědomovaly problém epistémy

- žili jsme jako součásti epistém, jejichž povahu jsme nedokázali reflektovat, ani jsme ji nerozpoznali jako něco důležitého x nyní víme, že náš pohled na svět je závislý na urč. typu epistémy → jinou epistéme měla renesance, jinou máme my, jinou mají indiánské kmeny

→ žádný pohled na svět není jediný a univerzální

→ epistémy se proměňují

→ tzv. Foucaultova acheologie vědění (jak nazývá svůj teoretický výzkum různých epistém) – je 1. ukázkou toho, oč usiluje dnes celá postmoderna

→ můžeme říci, že dosud jsme se chovali, jako kdyby ta naše epistéma byla jediná pravdivá → tak jsme se chovali i ke svět – jako Evropané k jiným kulturám, tedy k jiným epistémám