Postmoderní filozofie

→ tomu musí být nyní konec – musíme se vzdát jediného pohledu na svět + věda se může opírat o různé epistémy, musí však vědět, že jde o dílčí a proměnlivý způsob výkladu světa

→ věda není přesný obraz skutečnosti → je zdůvodňováním epistémy, je vyprávěním, podobně jako jím býval mýtus

- pojmový soubor zdůvodňující tvrzení se nazývá diskurs

- filozofie chtěla být převyprávěním všech diskursů, konstruovala jakýsi narativní (vyprávějící) metadiskurs = univerzální „světový názor“, který měl zdůvodnit vyprávění určité epochy jako jediné a možné a všeobecně platné

→ po proměnách současné vědy se však ukázalo, že metadiskurs není možný + při pohledu zpět se dokonce ukazuje, že byl škodlivý

Jean-François Lyotard (ukázka: Blecha, str. 270)

= francouzský významný představitel postmoderní filozofie

- napsal, že postmoderní je to, co vyjadřuje nedůvěru k metanarativním příběhům → tomu

odpovídá krize metafyziky a krize univerzity

- původní narativní metadiskurs se rozpadá na řadu dílčích jazykovách „her“ + každá z těchto her má své oprávnění + mezi řečovými hrami může už nastat jen dílčí stabilita, spíše než o homologii jde o paralogii (souběžnost několika výkladů)

Richard Rorty

= americký filozof

-také mluví o potřebě pěstovat radikální pluralitu diskursů (resp. „slovníků“)

- nedůvěra ve „velké vyprávění“ se šíří i v náboženství

- katolická představa universální víry v jediného Boha už nikdy nebude tak silná, jak bývala v dobách, kdy pomáhala utvářet „římskou říši“ jako globální politický a kulturní celek

- zbožnost se dnes ráda vystavuje různým vlivům a mísí prvky ještě před nedávnem neslučitelné (např. hnutí New Age)

- německý postmoderní filozof Odo Marquard tento trend vítá

- je odpůrcem všech tzv. monomýtů (řadí se nejen křesťanství, ale i osvícenský mýtus o univerzálním pokroku vědy) + zasazuje se o rehabilitaci polymýtie a polyteismu

- pestrost „pohanských“ mytologií je podle O. M. zárukou, že nikdy nepodlehneme jediné ideji, že budeme snášenlivý k rozmanitosti a nedokonalosti a skeptičtí k přísné dokonalosti velkých a mocných autorit

3.) Nová racionalita

Wolfgang Welsch

- podobné názory ↑

- neexistuje žádný univerzální výklad (diskurs), jímž by bylo možno vše zdůvodnit

- metodicky je třeba respektovat polydiskursivitu lidského poznání + tolerovat namísto

konsensu tzv. disens

- respekt k disensu znamená uplatnění blahodárné tolerance

- postmoderní „jednota“ vědy a politiky musí spočívat v uznání rozdílností, nikoli v jejich

likvidaci

- garantem plurality by měl být tzv. transverzální rozum

- nepůjde už o tradiční rozum, který usiloval o nalezení jednotného výkladu světa a posléze o ovládnutí tohoto světa, ale o rozum, který bude ctít různost jednotlivých výkladů a bude mezi nimi zajišťovat tolerantní komunikaci