Renesanční filosofie a filosofie společnosti

Renesanční filosofie a filosofie společnosti

Úpadek církve, návrat k antice. Filozofie a věda se odtrhávají od církevní teologie => čarodějnické procesy. Otevřenější a volnější vztah mezi vírou a vědou. Znovuzrození antiky – poznávání lidského těla.

Na přelomu 14. a 15. st. Vzniká v Evropě, především v Itálii, nová kultura, nový životní styl, ovlivněný hospodářským rozvojem, zámořskými objevy, novými poznatky o vesmíru a člověku. Pozvolna slábne moc církve a šlechty (v některých státech) a sílí hospodářská moc měst, která se rychle rozrůstají s čile mezi sebou obchodují. Renesance je v podstatě kulturou nastupujícího měšťanstva.

Renesance znamená obnovení, znovuzrození jedince jako autonomní svobodné bytosti, samostatně jednající a nepodřizující se pouze boží vůli. Charakteristickým rysem renesanční návrat k antické kultuře, která se stává hlavním zdrojem inspirace. Je kladen důraz na individualitu člověka a jeho pozemský život – celkové zesvětštění společnosti. Knihtisk – šíření myšlenek humanismu, církev ztrácí monopol na vzdělání.

Renesanční filozofie

Poznávání lidského těla (pitvy), ale renesanční h u m a n i s m u s (pýcha, sebevědomí, poznání sama sebe bez studu, poezie lidského těla) - objevuje se snaha o obnovu antické filozofie očištěné od scholastického výkladu, zdůrazňuje humánní (lidský) ideál vzdělání – humanismus (např. F.Petrarca, E.Rotterdamský, M. de Montaigne, u nás J.Blahoslav, J.A. Komenský). Obrací se především v Platónovi a Aristotelovi. Objev Kompasu, střelného prachu, knihtisku. Velký vliv na filozofii měla Keplerova heliocentrická soustava, která velmi ohrozila církev (vyslovil názor, že Země se pohybuje kolem své osy a že jako ostatní planety se pohybuje kolem Slunce jako ostatní planety v elipsách).

Přírodní filozofie

Mikuláš KUSÁNSKÝ – je jedním z průkopníků moderního myšlení. Zdůrazňuje roli poznávajícího člověka. Rozlišuje čtyři stupně poznání: smyslové – dává pouze nedokonalé obrazy věcí, rozlišující rozum (ratio), spekulativní rozum (intelectus), mystické zřízení: nejvyšší stupeň poznání, který v sobě zahrnuje sjednocení duše s Bohem. (Bůh je současně vše přesahujícím maximem i ve všem obsažené minimum. Bůh nestvořil svět bez plánu nýbrž na základě matematických principů. Jeho panteistická pojetí boha (pantheismus – ztotožnění boha s přírodou) ovlivnilo především G.Bruna, ale i pozdější filozofy. Hlásal princip tolerance myšlení, prosazoval reformy církve a vystupoval proti absolutní moci papeže. Vysoce hodnotil matematiku jako zdroj jistoty poznání. Dílo: O učené nevědomosti.

Giordano BRUNO – v jeho filozofických názorech se spojují vlivy antického myšlení se současnými poznatky (Kusánský, Koperník, Gardanus aj.). Ve své panteistické koncepci – ztotožnění boha a přírody, vytváří obraz nekonečného vesmíru, nahrazující uzavřený svět středověku. Tento vesmír je bez hranic a naše sluneční soustava je jednou z mnohých jeho soustav. Bůh proniká přírodou, je v ní rozptýlen. Svět je proměnlivý, ale věčný a tvoří ho monády, které mají podobu matematických bodů, fyzikálních atomů či metafyzických jednotek (např. Země je monádou ve vztahu ke Slunci, sluneční soustava ve vztahu k vesmíru apod.). M o n á d a je základní částice, ale zároveň v sobě obsahuje celou složitost vesmíru. Bůh je monádou všech monád. Člověk je jako každá monáda konečnou formou nekonečného božského bytí. Pro své názory byl G.Bruno pronásledována církví a jako kacíř upálen v Římě na náměstí. Významné dílo: O nekonečném, vesmíru a světech.