Sokrates a Sofisté

Sokrates:

Narodil se v Athénách, původně byl kameník, později se věnoval výuce filozofie v athénských ulicích. Za kritiku athénské demokracie a tradiční etiky byl odsouzen k smrti vypitím poháru jedu. Nezanechal žádné spisy jeho učení známe zprostředkovaně od jeho žáků.

Kritizuje sofisty, odmítá jejich relativismus, ale používá některých jejich metod. Odklání se od poznání přírody k problematice společenské, především k etickým otázkám. Cílem etických snah je dosažení blaženosti, jejímž předpokladem je ctnost. Předpoklad ctnosti vidí v rozumovém pochopení tohoto mravního řádu. Tento typ etických názorů se nazývá etický intelektualismus (poznání = ctnost). K definici obecně platných pojmů vedl své žáky metodou dialogu, který má dvě části:

1. destruktivní (sokratovská ironie): v této části dialogu jde o odhalení, destrukci nesprávného vědění

2. instruktivní (babická metoda): pomocí otázek domoci partnerovi v dialogu ke stanovení správné definice problému.

Pravda je pro něj posvátná. Jeho výrok: „Vím, že nic nevím“ = vždy je tu něco, co zbývá.Výsledek jeho filozofie je ten, že cílem snah člověka je blaženost předpokladem je ctnost předpokladem ctnosti je rozum, pochopení mravního řádu.

Sokratovské školy - Rozvíjely různým způsobem Sokratovy názory.

Megarská škola – LOGICKÉ PARADOXY - jejím zakladatelem byl Eukleidés z Megary. Tato škola se zabývá problematikou logické správnosti poznání. Předmět nemůže mít dva protikladné predikáty, protože jeden z nich je lež. Eukleidés se zabývá logickými paradoxy, známý je např. pa radox „Lhář“ – „všichni Kréťané lžou, řekl Kréťan.“ Jestliže nějaký člověk o sobě řekne, že lže, vzniká otázka, zda lže nebo mluví pravdu.Předpokládáme-li, že lže, pak tvrdí-li, že lže, nutně mluví pravdu. A naopak, mluví-li pravdu, pak lže.

Kynická škola – CNOST V PŘIROZENÉ HODNOTĚ - Hlavní ctnost vidí v přirozeném životě; čím menší jsou potřeby lidí, tím jsou blaženější. Snažili se zbavit společenských pout, odmítali definice a teorie. Hl. představitelem byl Diogenés ze Sinópy.

Kyrénská škola – POCIT = PRINCIP POZNÁNÍ - její představitelé staví pocity zároveň za princip poznání a etiky. V postupu hledání definic „konání dobra“ nevycházeli jako Sokrates z obecného, ale z částečného. Jedním z pocitů bylo pro ně zlo (strádání), druhým dobro (blaženost).Rozumovou radost si představovali jako nejvyšší konání dobra, o které musí každý člověk usilovat.

SOFISTÉ:

V 6. a 5. století před naším letopočtem v řeckém světe téměř zázračně procitlo filozofické myšlení a vyhranilo se filozofické vidění světa. Další rozvoj řeckého myšlení přivodila rostoucí mnohost názorů a rozpory mezi nimi. Objevila se naléhavá nutnost různé systémy přezkoumávat a srovnávat. Právě tím začal činnost sofistů. Tyto muže a jejich zvláštní přínos můžeme přiměřeně posoudit jen tehdy, když kromě tehdejší situace ve filosofii vezmeme v úvahu i velké převraty, které se odehrávaly v politickém a společenském životě Řecka. Po úspěšném uhájení řecké svobody ve válkách proti Peršanům (500-449 př. Kr.) vznikl v Řecku a především v Athénách, které se staly duchovním a politickým centrem, blahobyt, ba bohatství a luxus, a tím i vyššího vzdělávání => následující význam řecnictví => sofisté.