Fortifikace - opevnění - charakteristika
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Fortifikace – opevnění - charakteristika
Fortové opevnění
Na přelomu 18. a 19. století, Evropa procházela průmyslovou revolucí. Vyvíjí se nové zbraně, kdy především dělostřelectvo dosáhlo vlivem rýhovaných hlavní dostřelu, zvláštně pokud jde o děla pevnostní, až 3-4km. Pevnosti jsou zastaralé, neschopně obrany již v době dokončování jejich stavby. V tomto chaosu vzniká nová škola fortifikace. V předpolí pevností se začaly budovat nové články, forty neboli tvrze. Jejich úkolem bylo oddálit palebná postavení obléhacího dělostřelectva co nejdále od vlastní pevnosti a tím zabezpečit pevnost před děly.
Toto přenesení těžiště obrany na prstenec tvrzí obklopujících pevnost se tedy nazývá fortovou pevností. Fortová pevnost byla tvořena, jak už jsem naznačil, dvěma prvky, a to starou pevností, často zvanou citadela, a prstencem předsunutých tvrzí. tvůrcem koncepce fortové pevnoati byl Francouz Montalambert.
Tvrze byly miniaturní pevnosti, zpočátku typu bastionového a klešťového, později polygonálního. Do poloviny 19. století se stavěly jako zemní stavby z valů chráněných příkopem a měly tvar čtyřúhelníka s rohovými bastiony, nebo hvězdy či jiných geometrických útvarů. Uvnitř tvrze se stavěla krytá kasárna a úkryty pro děla a střelivo. Po vybudování polních opevnění spojujících jednotlivé tvrze, vytvořily tyto tvrze zmínění pás. Poloměr tohoto pásu stejně jako vzdálenost mezi jednotlivými tvrzemi byly podmíněny dostřelem dělostřelectva a činily zpočátku 1 až 1.5km a později 2 až 3km.
Vlivem dalšího vývoje zbraní se během sedmdesátých let 19 století postupně poloměr prstence tvrzí obklopujících citadelu zvětšoval na 3-4km. Po uplynutí dalších 20 let se ale ukázalo, že ani poloměr 6 km už není schopný zabezpečit citadelu před dělostřelectvem. Začal se budovat nový prstenec v poloměru 9km a tak fortová pevnost získala další nový v němčí prstenec. V mezerách mezi prstenci byla budována palebná postavení dalekonosného dělostřelectva, úkryty pro děla muniční sklady. Všechny prvky fortové pevnosti byly spojeny hustou sítí komunikací. Ve vzdálenosti 0.5 až 1km od vnějšího prstence tvrzí se stavěla okružní železnice s dalekonosnými železničními děly. Posádka fortové pevnosti čítala na konci 19. století kolem 40 000 mužů a 1000 až 1200 děl (300-500 na tvrzích, 300-400 mezi forty, 100-200 jako pohyblivá záloha). Na počátku 20. století na základě zkušeností z bojů o pevnost Port Artur vznikla koncepce velké fortové pevnosti neboli pevnosti manévrové. Pevnost měla mít novou třetí línii obrany vysunutou do vzdálenosti 10 až 20km od citadely neměla už být vytvořena z línie tvrzí ale ze skupin fortů. Tento měl být vyzbrojen 200 dalekonosnými děly,900 děly přímé obrayn tvrzí a 300 kulomety. Posádku mělo tvořit 70 000 mužů.(pevnosti Varšava, Poznaň, Krakov, největší Modlin)