Fortifikace - opevnění - charakteristika

Novověké pevnosti:

Byly novověkým fortifikačním komplexem. Šlo o opevněná města. Tyto pevnosti vznikly vybudováním bationového opevnění kolem měst, která hrála významnou roli ve státním organismu, ať už povahy vojenské, obchodní, politické, výrobní.

S postupem doby docházelo k opevňování nejen měst, ale i bodů nebo prostorů strategického významu v pohraničním pásmu. Při budování takových fortifikací bylo často uvnitř systému opevnění ponecháno místo k vybudování města, či pevnostních objektů. Tak vznikly pevnosti nového typu představující samotatné vojenské organismy.

Pevnost 16.-až 18 století tvořil jeden nebo více pevnostních mnohoúhelníků (dva či tři). tyto objekty byly formovány podle zásad bastionového, klešťového nebo polygonálního systému.

Pancéř:

Hledalo se něco nového. Po řadě zkoušek se ukázalo, že materiálem, který by mohl pomoci pevnostnímu stavitelství jsou pancéř, beton a železobeton. Myšlenka použít pancéř podle vzoru pancéřových štítů lodních děl i v pevnostním stavitelství se objevila již 1864, ale teprve po roce 1885 se pancéř (vyroben ze speciální oceli s přísadou niklu ochromu nebo manganu, po příslušném tepelném zpracování, v jehož důsledku horní vrstva vystavená nárazu granátu získala zvláštní tvrdost, dolní vrstvy pak zůstaly tažné, poskytoval při poměrně nevelké tloušťce účinné zabezpečení proti dělům i těch největších ráží) stal jedním ze základních fortifikačních materiálů. Pancéř dovoloval značně zmenšit rozměry budovaných pevnostních objektů.

Beton:

Smíšeninu cementu se štěrkem, použily fortifikátoří po r. 1885. Stavby tak získaly zcela novou tvrdost a na rozdíl od cihel mohly nabývat různých tvarů, poněvadž v případě konstrukce šlo o monolit, ve kterém jednotlivé části jsou vzájemně pevně spojeny, takže působení vnějších sil na jeden článek se přenáší na části další.

Železobeton:

konstrukce z pevnostního betonu a ocelových prutů vhodně uložených v mase betonu se objevil v pevnostním stavitelství v r. 1897 a zachoval si vedoucí roli dodnes. stavby získaly ještě větší pevnost.

Použití pancéře, betonu a železobetonu zachránilo pevnostní stavitelství před katastrofou, která mu jasně hrozila vynálezem brizantních granátů.

Přestavba starých a stavba nových pevností trvala až do začátku první světové války. stropy starých staveb byly zesilovány betonovými nebo železobetonovými deskami o tloušťce 1.5 až 2m. Nově budované objekty dostaly stěny i stropy z betonu tloušťky do 250cm, ze železobetonu 125-175cm nebo z pancéře tloušťky 250-300mm.

Zdálo se, že pevnostní stavitelství překonalo všechny obtíže a že již skončily všechny starosti stavitelů.