A16.....................................................................................zrevidovano

16) Náležitosti právního jednání a jeho neplatnost

Formy projevu vůle

- pro právní význam je nutné vůli projevit - jinak má relevanci jen ve sféře náboženského přesvědčení

- např. forum internum – soud svědomí

právně významný projev vůle:

1. přímo a výslovně (verbis expressis, nominatim)

• jednající dává najevo vůli určitého obsahu bez všech postraních zřetelů a ohledů

• obyčejně slovy, stačí i kývnutí na dotaz, podepsání listiny

1. nepřímo a mlčky

• konkludentní jednání (facta concludentia)

• vůle není projevena výslovně, ale jednoznačně vyplývá z jednání člověka

• např. ten, kdo platí pozustalostni dluhy nebo prodava pozustalostni věci, povazujeme bez dalšího za dědice

1. mlčení je sporné

• neuznávali jako projev souhlasu

• opatrně formulováno – kdo mlčí, jistě se nepřiznává, je však také pravda, že ani nezapírá

• mlčení znamená souhlas jen v situacích, kdy je třeba projevit odchylnou vůli qui tacet, consentire videtur – ubi loqui potuit et debuit

• kdo mlčí, souhlasí – tam, kde promluvit mohl a měl

projevy vůle:

1. formální – nutno dodržet zákonem nebo obyčejem stanovenou formu

2. bezforemné – volné, možno projevovat vůli jakkoli

formální projevy:

• ve velké oblibě u starého ius civile

•  každé společenský významnější jednání svázáno formalismem

• jednání jen před lidovým shromážděním: např. pořízení testamentu, osvojení

• jednání vyžadující určitý počet svědků a pronášení slavnostních formulí: mancipace, injurecesse

• jednání vyžadující pronášení formalizovaných otázek a odpovědí

• pokud nebyla předepsaná forma dodržena  sankcí neplatnost celého aktu

• rozvojem hospodářství  vytváření nových pružnějších forem hl. právo praetorské (edikty městského a cizineckého praetora)

• odbourávání zbytečných a neužitečných formalismů ius civile

• preferována vůle a záměr jednajících stran

• již ve 2.stol.př.nl. nejtíživější formalismy ius civile nahrazeny pružnějšími institucemi praetorského práva

• princip úplné neformálnosti právního jednání nebyl uznán nikdy

• úplně neformální jen kontrakty konsensuální – nejběžnější smlouvy denního života (trhová smlouva, pacht, smlouva o dílo) – jiné neformální úmluvy neměly právní účinky

• formalismus svědecký + listinný

• jen ty případy, kdy svědkové či listiny jsou přímou součástí jednání

• netýká se případů, kdy jen osvědčují, že se smlouva stala

Vady vůle a projevu

- mezi vůlí a jejím projev musí být shoda, soulad

- aby jednající říkal, co opravdu chce

- u smlouvy je nutné, aby se vůle a projevy obou stran shodovaly, aby nedošlo k nedorozumění jinak nastává dissensus = nesouhlas, nesoulad - rozpor mezi vůlí a souhlasem a jednání je neplatné

- ius civile dávalo větší význam slavnostní formě projevu než skutečné vůli jednajících