Motivy a směry migrace v 19. století

PRACOVNÍ MIGRACE V PRŮMYSLU

• Ve městech převládaly sklony k trvalému usazování a hledání stálého zaměstnání, přesto i v městech stále kolovalo ohromné množství pracovních migrantů, kteří však přicházeli za sezónní prací. Stabilita migračních struktur sice přetrvává, ale neznamená to, že migrovali pořád ti stejní lidé!! Dočasnou pracovní migraci stimulují i přilehlé zemědělské oblasti, které zásobují aglomerace.

• Průmysloví dělníci přijížděli ze vzdálených oblastí a často i ze zahraničí- jejich migrační koloběh měl mnohdy pevnou strukturu (viz výše případ Itálie). Dočasnými migračními cíly byla důlní střediska.

• PORÚŘÍ

• Příkladem migrace ze zemědělské oblasti do průmyslové je právě Porúří. Z jižní části východního Polska sem migrovali tzv. „porúrští Mazuři“. Ačkoli byli evangelíci a orientovali se spíše na Prusko a monarchii (na rozdíl od nacionálních „porúrských Poláků“), Němci je ztotožňovali Poláky. Zatímco porúrští Poláci se po WWI. postupně trvale usazovali, Mazuři zpočátku neustávali v migraci. Nakonec však neodolají a zvolí trvalý pobyt- přičemž se do německé společnosti integrují rychleji než Poláci.

• STAVEBNICTVÍ

• Města v podstatě v časech urbanizace vybudovali sezónní pracovníci, kteří se zde v rostoucím počtu později i sami usazovali. Pracoviště stavebních prací byla poměrně mobilní. Hlavně v lomech se ustavila instituce předáka (capo), který dělníky najímal v zahraničí.

• Jako dodavatelé pro stavebnictví fungovaly také cihelny, i když původní cihlářská migrace upadla. Cihlářská migrace byla doménou hlavně Poláků a Italů.

• ŽELEZNICE

• Fenomén 19. stol. také přinášel mnohé možnosti obživy. Na stavbě železnice ale vládly tvrdé pracovní podmínky a trvale špatná životní úroveň a provizorium- takže se k práci na těchto stavbách hlásili převážně ti, kteří potřebovali v krátké době hodně nahospodařit (a pak uplatnit peníze někde jinde, nebo je použít na vystěhování za Velkou louži).

• Železnice nejen přinášela možnost nových pracovních míst, ale stávala se také nástrojem tržní expanze- bylo do ní možné investovat kapitál a jejím prostřednictvím vydělávat. K vrcholu zaměstnanosti na železnicích dochází v roce 1875, od té doby počty pracovníků na trati klesají.

• TUNELY: Vedoucí úlohu si dlouho drželi italští specialisté- tunely byly hlavním magnetem, který přitahoval Italy do Švýcarska

• PRŮPLAVY: V Německu byli pro stavbu průplavů využíváni nizozemští dělníci. Na stavbě přitom docházelo k zřetelné hierarchizaci- řemeslníci, technici a strojníci byli Němci, zatímco dělníci na těžké zemní práce byli z Nizozemí. Na pozdějších stavbách se pak podíleli hlavně Poláci, kterým bylo ve středních a západních provinciích Pruska v první fázi výstavby průplavů zakázáno pracovat mimo zemědělství.