První průmyslová revoluce

Díky vývoji ve všech těchto odvětví byly kladeny čím dál tím vyšší nároky i na průmysl dopravní. A v tomto oboru došlo v této době zejména k velkému rozvoji železnic. Vítězství páry na kolejích a počátky praktické železniční dopravy jsou spojeny se jménem George Stephenson. Svou první lokomotivu sestrojil již v roce 1814, v roce 1825 byla zahájena pravidelná železniční doprava mezi Stocktonem a Darlingstonem. Stephenson za spolupráce svého syny Roberta v roce 1829 postavil zdokonalený typ lokomotivy a jeho Raketa dosáhla rychlosti 31 mil, tj. téměř 50 km za hodinu. V polovině století měla Británie více než 1/4 světové železniční sítě a téměř tolik jako zbytek Evropy dohromady. V Rakousku se objevila první železnice roku 1837. Vedla z Vídně přes Moravu do Polska a měla odbočku do Brna, Olomouce a Opavy. Z Olomouce do Prahy byla dráha protažena až roku 1845. Stavby železnic se od 40 let staly důležitou oblastí podnikání, velkým podmětem pro rozvoj těžkého průmysl a znamenaly jeho postupnou převahu nad průmyslem lehkým. Doprava se zlevnila a zrychlila, zvýšil se její celkový objem a bezpečnost. Omezila izolaci jednotlivých oblastní, umožnila větší pohyb obyvatelstva a jeho lepší informovanost. Důsledky revoluce v dopravě se tedy staly všestranným a mocným sociálně ekonomickým jevem.

Lodní doprava se vyvinula dříve než lokomotivy (Američan R. Fulton sestrojil parník, který se poprvé plavil na řece Hudson v roce 1807), ale zpočátku nehrála tak významnou roli jako železnice. V první polovině 19. stol. byly parníky spíše zaváděny ve vnitrozemské dopravě než v dopravě zaoceánské. Atlantik sice parník Savannah přeplul již v roce 1818, ale regulérní doprava mezi Anglií a New Yorkem začala až v roce 1838. Pevné místo zaujala oceánská doprava zboží a osob v šedesátých letech 19. století.

Rozvoj zbožní výroby a možnosti jeho rychlé dopravy znamenaly obrat ve vnitřním i zahraničním obchodu. Dokončil se proces vytváření jednotného vnitřního trhu, zvětšoval se objem, vznikaly celní spolky. Světový trh se rozrost i do šířky, v mezinárodním obchodu se zmenšoval podíl vývozních druhů zboží, stoupal obchod s textilními výrobky, se surovinami a strojním zařízením. Roku 1851 anglická královna Viktorie otevírala v Crystal Palace první průmyslovou výstavu. Návštěvníci si zde mohli prohlédnout šest tisíc exponátů z celého světa a posoudit, jak velkého kroku kupředu bylo dosaženo za posledních sto let.

Potřeby průmyslu postupně přerostly možnosti starého bankovního a peněžního systému. Objevilo se proto moderní akciové bankovnictví. Ve Francii vznikl nový typ všestranně zaměřených bank, které kromě běžných finančních operací poskytovaly i dlouhodobé úvěry.

Kromě těchto významných změn ve všech oblastech lidské činnosti přinesla PR i zásadní změny do sociální struktury. Před revolucí měla nejvyšší postavení velkostatkářská aristokracie. Za ní stále relativně slabá střední třída - obchodníci, duchovní, právníci. Dále společnost tvořila vrstva skládající se z vyučených dělníků, řemeslníků a značného počtu malých rolníků. Během 19. století vzrostla síla střední vrstvy, která začala konkurovat aristokracii majetkem i mocí. V období PR vznikla také nová sociální skupina, dělnictvo, moderní proletariát. Byla to nejnižší skupina v sociální struktuře. Statisíce lidí byly vytrženy ze svého způsobu života na vesnici a spolu s řemeslníky vytvořili dělnickou masu bránící se napřed živelně, potom izolovaněji proti nezaměstnanosti, nízkým mzdám, špatným pracovním podmínkám, proti bídě a hladu. Tito lidé si stále více uvědomovali, že patří do zvláštní sociální skupiny lidí oddělené od ostatních a rozpoznali také, že nemají dostatečnou politickou a ekonomickou moc prosadit svoje zájmy. Kolem poloviny 19 stol. začalo dělnictvo uvědomělý zápas o zlepšení svého života, který postupem času v různých zemích buď prohrávalo, nebo vyhrávalo.