Reformy meidži (osvěty)

Ústava Velkého japonského císařství byla vyhlášena dne 11. února roku 1889 (někdy je též označována jako ústava Meidži; platila až do 1945). Byla vydána v den výročí předpokládaného založení státu roku 660 př. n. l. Byla vypracována dle pruského vzoru. Zajišťovala řadu občanských práv jako svobodu vyznání, slova, sdružování, právo na majetek, spravedlivé vedení soudního procesu, ačkoliv to bylo okleštěno formulacemi „výjma případů, kdy zákon nestanoví jinak“ a „pokud to nebude na újmu míru a pořádku“.

Císař byl podle ní prohlášen za posvátného i nedotknutelného a byl nejvyšším nositelem veškeré státní moci. Měl právo vyhlašovat válku a uzavírat mír, mohl uzavírat mezinárodní smlouvy, jmenovat a odvolávat vysoké vládní a vojenské hodnostáře, svolávat a rozpouštět parlament, byl nejvyšší vojenský velitel. Jeho nejvyšším poradním orgánem, nezávislým na vládě a parlamentu, byla tajná rada, do které jmenoval 27 členů.

Funkce a význam parlamentu byly omezené. Horní sněmovna se skládala z členů císař. rodu, zástupců šlechty a osob zvláště se zasloužilých o stát. Dolní sněmovna měla 300 poslanců volených na 4 roky. Výkonná moc byla posílena a nebyla parlamentu odpovědná. V případě zamítnutí rozpočtu vláda neodstupovala, ale platil rozpočet z předchozího roku. Lid byl poddaným císaře a jeho hlavní povinností byla úcta a oddanost císaři. Celkově se dá tedy říct, že ústava posílila císaře a výkonné orgány. (Často se píše, že ústava dotvořila monarchický systém v Japonsku neboli tennósei = císařské zřízení.)