Rozvoj vědy a techniky v19. století – rozkvět či úpadek

Pro specifičtější analýzy jsou spíše než údaje o hrubém domácím produktu užitečnější jiné ukazatele, například úroveň školství či poměr mezi venkovem a městem.(tj. stupeň ruralizace a urbanizace- tato problematika by měla být zodpovězena v jiných otázkách.) Index HDP je nicméně značně reprezentativní, zejména v prvních fázích moderního rozvoje, neboť charakterizuje základní životní podmínky populace. Nárůst dostupnosti statků znamenal pro převážně zemědělskou populaci s nízkou životní úrovní v podstatě lepší stravu a ošacení, hygieničtější a lépe chráněná obydlí, víc energie k vytápění.

Běžně se uvádí, že před průmyslovou revolucí představoval poměr populace činné v zemědělství 60-80% veškerého obyvatelstva v produktivním věku a že ještě větší část populace žila na venkově. Poměr populace závislé na zemědělské činnosti byl v Anglii (kolébce industrializace) roku 1688 75% . Údaje pro období 1840-1870 poukazují v hospodářsky nejvyspělejších zemích nižší procento obyvatel pracujících v zemědělství (v Anglii 26% roku 1841, v Belgii 51% roku 1846, ve Francii 54% roku 1856 a v Dánsku 60% roku 1850), přičemž tento poměr byl naopak výrazně vyšší v zemích, kam industrializace pronikla později ( v Itálii 64% roku 1871, ve Švédsku 67% roku 1860, v Rakousku 68% roku 1869, ve Španělsku 72% roku 1860). V předvečer první světové války se poměr obyvatelstva činného v zemědělství v největších evropských zemích ještě snížil a činil 41% ve Francii, 37% v Německu a 9% v Anglii.

Pomyslná linie spojující Dublin na severozápadě a Terst na jihovýchodě názorně rozděluje Evropu (ponecháme-li stranou Anglii) na části s rychlejším a pomalejším demografickým růstem. K tomu je ovšem třeba doplnit, že Evropa, kde převládá pomalejší růst – zejména Irsko, Pyrenejský poloostrov a Itálie- se významně podílela na velkých emigračních proudech. Lze odhadnout, že v celé západní Evropě (tj. kromě Ruska, Uher, Balkánu a Řecka) se čisté demografické ztráty způsobené emigrací v letech 1841-1915 vyšplhaly až k 35 milionům osob, což odpovídá téměř půlmilionové roční emigraci, tj. zhruba 2,5 promile ročně. Ve východní Evropě hrála emigrace podstatně menší ( necelých 10 milionů osob).