Rozvoj vědy a techniky v19. století – rozkvět či úpadek

- > rychlejší obchodní cyklus -> růst nabídky x pokles poptávky -> vznik kapitálu – nutný k vývozu: státy a podniky vyváží kapitál do svých kolonií a podnikají zde -> tlak na kolonie a zaostalejší zem - půjčují vládám - hlavně USA, VB, Francie => vznik finanční závislých států

- > snaha o nové rozdělení trhu mezi monopolními svazy + snaha rozdělit svět mezi velmocemi (hlavně Německo, protože nemá žádné kolonie, kam by mohlo svůj kapitál vyvážet) => střety, 1. světová válka

Během „dlouhého“ století opustila Evropa starý demografický režim. Během 19. století se proběhla mimo jiných také demografická revoluce, nazývaná též jako „ demografický přechod“, což je výraz, jenž naznačuje komplexní přechod od starého režimu charakterizovaného vysokou mírou porodnosti i úmrtnosti k systému současnému, který vykazuje příslušné hodnoty na nízké úrovni. Začal tak rychlý přechod k systému, pro který je charakteristická vysoká průměrná délka života spolu s nízkou porodností a směřováním ke stacionární populaci. Prvním hybatelem příslušných změn byl v souhrném pohledu pokles úmrtnosti. Tento pokles měl částečně vnější příčiny- ústup moru a přirozené změny epidemiologických cyklů, avšak jeho hlavním důvodem byl vnitřní stav společenského systému a demografických poměrů. Nejdůležitějšími vnitřními příčinami bylo zvýšení zemědělských výnosů, lepší organizace trhu a z toho vyplývající zmírnění existenčních krizí, rostoucí objem zdrojů na osobu, změny v demografickém chování i ve společenském uspořádání i překážky, které se podařilo postavit do cesty přenosným chorobám.

V letech 1800-1914 se evropská populace rozrostla ze 188 na 458 milionů obyvatel, což je téměř dvou a půl násobný přírůstek. Přirozená dlouhověkost přestala být výsadou elity a stala se osudem většiny; těhotenství, šestinedělí a kojení již nezabíralo tak neúprosně téměř veškeré reprodukční období života ženy; emigrace přestala být selektivním jevem, stala se masovou a Evropa přispěla mnoha desítkami milionů obyvatel k osídlení starých i nových území .

Zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva, kontrola porodnosti, rostoucí význam individuálního rozhodování při uzavírání sňatků i snazší mobilita pak posilovaly možnost individuální volby. Menší míra omezujících daností a větší podíl vlastní volby zlepšily schopnost populačního růstu a zvýraznily plynulost demografických procesů.

Průmyslová revoluce přinesla rychlou změnu životního stylu. Zlepšování životní úrovně můžeme na tomto místě vyjádřit pomocí HDP. (U Anglie vzrostlo významně o 20% již v letech 1785 –1820 navzdory válkám a mezinárodní nestabilitě.) Za necelé století se průměrný HDP na osobu v Evropě téměř ztrojnásobil – nejpomalejší byl vývoj v Rusku, kde se tato veličina zdvojnásobila, a nejrychlejší v Německu, kde se znásobila třiapůlkrát. Na kontinentu sledujeme nejdynamičtější rozvoj ve střední a západní Evropě – v Německu, Dánsku a Belgii – zatímco nejpomalejší růst probíhal v periferiích kontinentu, v Rusku a ve Španělsku.