Rusko v 19. století

Jedním z důsledků selhání terorismu v 80. letech 19. století v Rusku byl vznik sociálnědemokratického hnutí. Sociální demokraté odsuzovali terorismus jako neúčinný. Podle nich měly politické a společenské změny vzejít ze zásadních změn v ekonomických vztazích a nedaly se uspěchat. Až by tato situace nastal padl by carský režim a na jeho místo by nastoupil buržoazní parlamentní systém teprve tehdy by usilovali sociální demokraté o socialistickou revoluci.

I když byl politické strany zakázané přesto na přelomu 19. a 20. století začali vznikat. Nejradikálnější byla Strana sociálních revolucionářů (přímý nástupce organizace Narodnaja volja, tedy teroristických praktik 80. let). Sociální revolucionáři (eseři) se od sociálních demokratů lišila tím, že nedělali žádný rozdíl mezi rolníky a dělníky, ale všechny považovali za revoluční materiál. Dále podporovali odstranění soukromého vlastnictví a předání půdy občinám. Tímto si získali podporu velké části rolnictva. Avšak na rozdíl od sociální demokratů byli eseři málo organizovaní.

Sociální demokraté rozdělovali společnost na „vykořisťovatele“ a „vykořisťované“, rozdělovali sociální demokraté společenské třídy podle jejich vztahu k výrobě a za jedinou opravdu revoluční skupinu považovali průmyslové dělníky. Naopak rolníky za pohunky buržoazie. Chtěli zemědělskou půdu znárodnit a z rolníka udělat státního zaměstance.

Další politickou organizací „Liberální stran“, která spíše až do roku 1905 byl hnutím. Její vůdci pocházeli z řad šlechty a intelektuálů, kteří se odklonili od socialistů. Původně měli v úmyslu pracovat v rámci stávajícího režimu, ale zesílení represivní politiky státu v době vlády Alexandra III., jsou stále více zatlačování do opozice.