Rusko v 19. století

V roce 1900 patřily téměř všechny domácnosti v guberniích středního Ruska do občin. V hraničních oblastech říše, na území dřívější Polsko-litevské unie, na Ukrajině a v kozáckých oblastech na jihovýchodě naopak přetrvalo, díky kvalitnější půdě, hospodaření na samostatných statcích.

Občina měla mnoho nevýhod. Vzhledem k systému obdělávání pásů půdy proplýtvali rolníci hodně času přesunem tažných zvířat a vybavení k jednotlivým políčkům. Znovu přidělování půdy je nutilo k tomu, aby do ní investovali co nejméně a co nejvíce z ní získali, což přispívalo k jejímu vyčerpání. Avšak občina přežila veškeré problémy, protože vyhovovala jak vládě, tak i samotným rolníkům. Jelikož se vládě tento systém zamlouval, vydávala zákony, které vystoupení z občiny prakticky znemožňovaly. Podobně pozitivně smýšleli i rolníci. Pro ně občinový systém zaručoval, že každý rolník měl nárok na přidělení půdy. Podle názoru rolníka bylo spravedlivé a nevyhnutelné, aby všechna půda v Rusku byla odňata soukromým majitelům, a předána občině. Pipes v tom opět nachází kořeny bolševického způsobu hospodaření.

Od 60. let 19. století ale dochází vzestupné krizi občinového hospodářství. V Rusku právě v těchto letech až do 1. světové války roste velmi rychle populace. To velice ovlivní extenzivní zemědělství, které závisle na získávání další a další půdy. A tak jeden občinový pozemek, který v polovině 19. století uživil dva lidi, musí v roce 1900 nakrmit tři venkovany.

Teprve v roce 1906, tedy již v době „konstituční monarchie“, bylo umožněno opustit občinu, ale před 1. světovou válkou tvořil samostatní rolníci pouze 10 %.

• Průmysloví dělnicí

Ruská průmyslová dělnická třída vzešla z rolnictva. Většina Rusů, označovaných jako dělnicí, pracovala na železnici nebo v textilních továrnách na poloviční úvazek, a to v pouze období zemědělského klidu. Pouze v těžebním, hutnickém a strojním průmyslu, jenž byl soustředěn na Uralu, Ukrajině a v Petrohradě vznikla třída zručně dělníků pracující na plný úvazek. Ve srovnání se sto miliony rolníků mělo Rusko na přelomů století pouze milion továrních dělníků. Carská vláda až do zřízení konstituční monarchie zakazovala dělníkům spolčování a zakládání podpůrných fondů.

• Stát a státní správa před rokem 1905

Je paradoxní, že průměrný Rus žijící v systému samoděržaví (absolutismu) pociťoval státní moc a politická rozhodnutí méně než občan demokratické Anglie, Francie nebo Rakouska-Uherska.

Až do roku vládl v Rusku systém absolutní monarchie. Veškerá moc byla soustředěna do rukou vládce. Specifikem samoděržaví bylo, že podle vzoru moskevského knížectví car své říši vládl a současně ji vlastnil. Výše postavení mu sloužili, buď v armádě, nebo v úředním aparátu, zatímco obyčejní lidé obdělávali buď carovy pozemky, nebo pole šlechty.