Rusko v 19. století

Tento režim se v Rusku počal hroutit v polovině 18. století. V roce 1762 propustil panovník příslušníky z povinně státní služby a nedlouho potom jim udělil právo vlastnit pozemky, které do té doby měli pouze propůjčené. Od této doby se v ruském státě konstituovat byrokracie. Zrušení nevolnictví v roce 1861 potom zničilo zbývající pozůstatky patrimoniální společenské struktury.

Byrokracie: Ruské úřednictvo bylo v mnoha ohledech unikátní. Jeho příslušnicí pocházeli z řad domácí dvorské šlechty a nadále se chovali jako osobní zaměstnanci panovníka než zaměstnanci státu. Velmi negativní jevem, který velice ruské úřednictvo velice retardoval, byl fakt, že úředník mohl být propuštěn bez udání důvodu a bez práva na odvolání. Tyto zvyklosti vypěstovaly v lidech nesamostatnost. Ruský státní zaměstnanec byl naprosto závislý na svých nadřízených, ale v jednání s obyčejnými lidmi byl praktici nedotknutelný.

Jednu ze zvláštností ruského systému představovala skutečnost, že pro přijetí do státní služby nebyl zapotřebí žádný doklad o vzdělání ani vstupní zkouška. Prostě stačilo, když žadatel uměl číst, psát a počítat.

Správa: Zatímco carská moc byla neomezená, její dosah nebyl velký. Z praktických důvodu končila moc imperiální vlády v 89 hlavních městech gubernií, kde sídlili gubernátoři se svými úředníky. Po nich již zbývalo pouze administrativní prázdno. Jedinou institucí, která jaktak představovala místních samosprávu byly zemstva, vznikla v roce 1864. Do těchto spíše výborů s pramalými pravomocemi byli volena venkovská šlechta a místní rolníci. Právě z nich v době bouří a stávek roku 1905 vyšla iniciativa, požadující politickou a sociální reformu Ruska.

Armáda: Po byrokracii a policii spočívala hlavní opora zřízení v armádě, která čítala 1,4 milionů vojáků ve službě, tedy Rusko mělo největší armádu na světě. Udržování takové velké armády opodstatňovali dva faktory: zaprvé, velké vzdálenosti a špatná železniční síť zpomalovala mobilizaci. Podle odhadů by Německo zvládlo plnou mobilizaci během patnácti dnů, zatímco Rusko by jich potřebovalo sto pět! Zadruhé, ruští důstojníci si nevytvořili účinný záložní systém, který by zvládal moderní mobilní válku.

Politická opozice: Už ve 1. polovině 19. století došlo k významnému vystoupení proti samoděržaví. V prosinci 1825 povstali důstojnici z několika nejlepších rodin z úmyslem svrhnout absolutismus a nahradit jej buď konstituční monarchii, nebo republikou. Tzv. prosincové postání bylo rychle potlačeno, ale počal jím pokles vlivu šlechty, protože monarchie otřesena zradou své šlechty, jí již nedůvěřovala a začala se stále víc opírat o profesionální byrokracii.

V roce 1879 utvořila asi 30 příslušníků inteligence tajnou teroristickou organizaci zvanou „Narodnaja volja“, s úmyslem zavraždit cara Alexandra II. Ruští teroristé počítali s tím, že protivládní násilí oslabí úřední moc a zároveň rozbije posvátnou úctu, kterou obyvatelstvo cítilo vůči carovi. V roce byl Alexandra II. zabit při atentátu, ale následná reakce byla zcela opačná.